ČEKÁM

ČEKÁM

S dlaní na srdci dívám se na bleděmodré nebe přes nahé větve stromů.
Z mého místa nevidím pučení mladých lístků, nového života, který se rodí s jarem.
Nese tohle jaro nový život nejen stromům a přírodě?

Něco, co bývalo, odnesla zima s sebou do minulosti.
Co bylo roky normálním životem, najednou nemůže jít dál.
Dnešníma očima vidím včerejšek nově.
Co bylo dřív důležité, dnes už není.

Zvenku občas zaslechnu povyk a křik.
Nářky a stížnosti. Výčitky a trápení.
"Proč?" ptám se v duchu. "Proč to pořád potřebujeme?"

Už se mi nechce prodírat se džunglemi dramat.
Stavět cizí hrady z písku v iluzi důležitosti.
Být terčem, bojovníkem, soudcem nebo spasitelem.

Čas mezi zimou a jarem a dlaň na mém srdci.
Špendlík na mapě mé současnosti.

Tam někde jsem a nevím přesně kde.
Někdo jsem a nevím přesně kdo.
Něčí jsem a nevím přesně čí.
Někam půjdu a nevím přesně kam.

V prostoru mezi světy a časy
čekám jestli i já rozkvetu s jarem..
do nového života, kde bude láska a radost.
Kde bude výživa pro tělo i duši.

ČEKÁM