CHYBY A VINY

CHYBY A VINY

Chyba a vina,
obviňování, obviňování se..

Celospolečenská hra,
která na ruby převrací nejpřirozenější věc
a tou je

UČENÍ SE..

Malé dítě nekáráme za pády,
když se učí chodit..
za zkomolená slova,
když se učí mluvit..

Ale sotva jen trochu odroste,
už ho začneme napomínat za špatné chování,
trestat, když něco neudělá dobře
a škola už dostane k dalšímu zpracování
polotovar jedince,
který za chyby získává špatné hodnocení..

S pácháním chyb jde ruku v ruce vina,
obviňování někoho, něčeho nebo sebe sama..

Z toho potom vzejde celá řada emocionálních reakcí
jako je stud, zoufalství, vina, apatie,
smutek, strach, hněv, nezdravá touha, pýcha,
závist, žárlivost, nenávist..

Stáváme se tak nešťastnou figurkou,
která celou hru života může nést tyto programy,
aniž by si je uvědomovala,
a předáváme je dál.

Když se nad tím zamyslíme,
učíme se stále a celý život
právě těmi "CHYBAMI",
které jsou ve skutečnosti jen
ZKUŠENOST, POZNATEK, VARIANTA,
která, jak se ukázala,
nevede k cíli, kterého chceme dosáhnout..

Z tohoto pohledu úplně mizí koncept
CHYBY A VINY

Energie se zcela proměnila.

Dává nám novou sílu vzít svou zkušenost,
ocenit ji a být za ni vděční.

Zkusit to znovu, jinak, možná líp..
kdo ví…

Jakmile odložíme CHYBY A VINY,
přestaneme být manipulovatelní.

Necítíme se provinile, ani neviníme jiné.

Odpustíme ze sebe emoce, které nás tížily natolik,
že jsme nemohli v lehkosti jít dál..

Možná se nám nelíbí,
že by naši viníci,
tak snadno odkládali zodpovědnost za viny,
kterých se dopustili na nás..

Vedlo by to k lehkovážnosti?

Tenhle pohled svědčí o tom,
že se stále díváme ven a ne dovnitř.

Máme pocit, že jsme sami udělali chybná rozhodnutí
a potřebujeme viníky venku, abychom utlumili svůj vnitřní pocit viny.

Ale je to UČENÍ..

Učíme se to, co se potřebujeme učit
a dostáváme k tomu ty správné příležitosti.

A učení bolí.
Ničeho nového jsme nedosáhli hned, lehce a snadno..

Není možné se něco naučit bez pádů, velkého výdeje energie..

To, co jsme získali učením, někdy není to,
co jsme původně získat chtěli,
ale to, co jsme se naučit potřebovali.

A možná jsme i získali, co jsme chtěli,
ale nešlo si to udržet.

Růst nás žene do dalšího učení,
abychom nezabředli na jednom místě.

Moc se nám nechce.

Raději se ještě koupeme v toxickém rybníčku
chyb a vin, obviňování někoho, něčeho nebo sebe..

Je to vlastně lenost,
naše nezodpovědnost sama za sebe.

Neodpuštěním někomu, něčemu, sobě
držíme sami sebe ve stojatých tlejících vodách.

Chyby a viny jsou opravdu jen program,
pro který se nevědomky stále rozhodujeme.

Stačí ho uvidět a uvědomovat si své vlastní motivace.

Pochopit a ocenit jak skvělé růstové hnojivo jsou naše minulé

"CHYBY A VINY"