LÁSKA JE, KDYŽ TRPÍM

09.05.2020

LÁSKA JE, KDYŽ TRPÍM

Dítě bere svět kolem sebe jako normu. Neví, co je správně, co je špatně,.. Prostě to tak je..

Rodiče jsou pro dítě bohy.
Rodiče jsou synonymem pro lásku.

Táta, který byl hrubý...
Máma, která byla nelaskavá...
Dítě, které si zvyklo trpět a prosit, snažit se a zavděčit se..

.. to je model, který si potom dítě nese v dospělosti do partnerských vztahů..

Miluje hrubé a nelaskavé partnery..
Tátu, mámu..
Trpí, prosí, snaží se..
To je přece láska, kterou zná...

Touží sice po klidu, ale klid ho nudí..
Chybí vzrušení, strach, touha, utrpení..

Hodný a milující partner je někým z jiné planety.
Je dobrý pro čas hojení ran,
ale jen do doby, než přijde další partner táta/máma.
Někdo tak známý.. Z mého světa..

Nekonečný kruh, ve kterém potkávám ty, co chtějí mě, ale já nechci je...
A ti, které chci já, mě buď nechtějí nebo mi ubližují..

Zvyk, že láska musí bolet, je jen přijatým vzorem chování. Návyk na emocionální výkyvy brání vidět kvalitu vztahu v klidném bytí.
Jako na každý škodlivý návyk, je třeba nasadit odvykací kůru. Přimět se dát šanci "nudnému" vztahu a oceňovat všechno, co přináší. Vědomě sbírat malé radosti až jich jednou bude dost na to, abych zjistil, že můžu být spokojený bez velkých citů a dramat.

Uvědomit si, jaké iluze, očekávání, limity si sám spojuji s představou ideálního vztahu.

Neplést si zvyk s voláním srdce.
Srdce nikdy nevede cestou, na které je jakýkoliv strach. Strach je práce mysli a ega.

LÁSKA JE KLID A BEZPEČÍ