Co můžu, já MALÁ, dělat?

Co můžu, já MALÁ, dělat?

Co se to tady na tom světě děje? Ať je to, co je to... je to tady a má to nějaký smysl...
Každá příčina má následek. A nechci teď spekulovat o příčinách. Přemýšlím o následcích.
Mám výhodu "nevzdělání" a tak použiji pouze svůj selský rozum.

Z nějakého důvodu se zastavil svět.
Máme uvěřit ve smrtelné nebezpečí? Máme se začít obávat stýkat se, mluvit spolu, dotýkat se? Máme začít mít strach ze smrti, z nemoci, z existenční nejistoty? Máme začít mít strach o svoji práci? Máme zkrachovat, zavřít malé obchody, malé provozovny služeb? Máme začít mít ponorkovou nemoc z domácího vězení?

Proč? Komu se tohle hodí? Kdo bude mít z toho všeho prospěch?
Komu se hodí náš strach? Naše vzájemná nedůvěra? Naše zkrachování? Naše ztráta jistot a pohodlí? Naše konflikty?
Kdo z toho může profitovat?

Jak VELKÝ kdosi to musí být, když tohle může dělat?
Určitě je spousta teorií, zpráv o iluminátech, o 1% mocných na této planetě...
Ani tady nechci spekulovat a domýšlet se....

Ale moje kverulantská povaha se ozývá naplno...
Nikdy se mi nelíbilo být bezmocná. Být oběť.
Ale nikdy jsem se ani necítila jako mocná. Schopná ovlivňovat VELKÉ věci.
Sice nejsem slepá a hluchá, ale nejsem odvážná a hlasitá. Žiji si svůj MALÝ život a starám se o svůj MALÝ Vesmír a i s tím mám někdy dost starostí...
jsem MALÁ

Co tedy můžu já MALÁ udělat, abych nekrmila toho VELKÉHO hladového uzurpátora?

Můžu nemít strach.
Můžu si uvědomit a v přímém přenosu zažívat - jak funguje nejen placebo ale i nocebo. Jak se umírá na strach. Jak to, co nám někdo říká, přijmeme a na povel se bojíme a oslabujeme tak sami sebe, svoji přirozenou obranyschopnost těla.

Můžu si jednou provždy uvědomit sílu myšlenky, kterou jsem ochotna přijmout.... A rozhodnout se vybírat si sama myšlenky, které chci přijmout.

Můžu uvidět, že lidská solidarita a vzájemná pomoc, se právě v době krize, projeví v naší zemi mnohem intenzivněji a mnohem výrazněji než nedůvěra a podezíravost....
A můžu tak věřit a doufat a sama jít příkladem - že v tom budeme pokračovat i v době, kdy budeme moct zase žít normální život.

V novém světě, patrně mají přežít jen VELCÍ
Nejen ti, kteří se nebojí...
Ale i ti ekonomicky silní, ti mocní....

Ti, kteří levně koupí to, co právě ztrácí cenu.
Ti co zaberou místo, které ti slabší uvolní.

Co tady můžu já MALÁ dělat?

Co tak jít nakoupit do MALÉHO obchodu k místnímu MALÉMU obchodníkovi, k farmáři a do MALÉ drogerie?
Utratit třeba i víc peněz, protože ten MALÝ nemůže nakupovat tak levně, jako ten VELKÝ a silný.
Ten MALÝ musí platit nájmy, mzdy, energie a při výkyvu příjmu ho nepodrží jiná silnější pobočka.
Můžu jet do MALÉHO penzionu, do MALÉHO hotýlky, chaty na prázdniny tady někde doma.
Můžu si dát oběd v MALÉ restauraci, hospůdce.
Můžu si třeba konečně nechat ušít šaty u švadleny.

Můžu přestat podporovat ty VELKÉ, jen proto, že je to pro mě pohodlnější...
Můžu přestat podporovat ty VELKÉ tím, že si uvědomím, co vážně potřebuji a co ne..

Můžu přestat být slepá a hluchá, tichá a zbabělá a jít i tam, na co jsem si vždy připadala MALÁ.
Můžu začít trvat na tom, co chci a nedělat to, co nechci...

Když jsem MALÁ, jsem takové dítě, které nevěří ve svoji sílu...
Možná je čas si tu sílu vzít.
A na MALÝCH věcech začít růst.
Možná budu jednou VELKÁ.
Aspoň tak VELKÁ, abych se necítila MALÁ.