CO ODNESL ČAS

CO ODNESL ČAS

Mnoho z nás se narodilo ve 20. století.
Náš rok narození začíná čísly 1 a 9.
Jedničkou – symbolem pro začátek,
A devítkou – symbolem pro ukončení.

V našich žilách koluje potřeba ukončit staré,
než vpustíme něco nového.
Pokud něco neukončíme, i když cítíme, že bychom měli,
vnímáme to jako chybu, problém, zátěž.

Neseme dál tíhu minulého.
Chceme ukončit staré.

Neseme dál prapory našich úspěchů.
Nechceme ukončit staré.

Změny ale nečekají.
Objeví se a neptají se, jestli jsme připravení.
Něco si prostě přichází.
A něco zase odchází.

Nové tisíciletí přineslo číslo 2.
Dvojka – symbol vztahů
Vztahy, které vznikají mezi nejméně dvěma.
Třeba i mezi starým a novým.

A my tak můžeme uvidět,
jak se minulé a budoucí prolíná v dnešku.

Jak to, co nás utvářelo,
se stalo naším cenným základem,
i když čas rozfoukal minulé formy.

A to, co přichází, je tak jiné, nové, neznámé…
Přesto jsem zde pořád JÁ.

Nezačínám psát novou knihu.
Jen novou kapitolu téže knihy.
Moje postava je vybavená zkušenostmi z předchozích příběhů.

A ty vstupují a odrážejí se v dnešní realitě.
Přinášejí hloubku, kvalitu, poznání.

Změní se perspektiva.
Změní se hodnoty.

A jestli změnu budeme vnímat pozitivně,
záleží hlavně na tom,
s jakou lehkostí jsme ochotní opustit omezení
své jedničky a devítky,
své začátky a konce.

Uzavřít starou kapitolu s vědomím,
že to ve skutečnosti není konec.

Že dvojka nám přináší vztah s jedničkou a devítkou.

Že svůj příběh píšeme dál,
jen jinak, díky tomu,
kým jsme se už stali.

Neuvězní nás smutek z touhy po minulém.
Nespoutá nás strach z neznámého budoucího.

Vykročíme do vztahu se životem.
Necháme se překvapit, o čem ta další kapitola asi bude.

Nikdy jsme to vlastně nevěděli,
když něco končilo a něco nového začínalo.

Ve skutečnosti jediné, co opustíme, je náš strach.

Ať tento strach ze začátků a konců

ODNESE ČAS