DÁREK LÁSKY

DÁREK LÁSKY

Moje extchýně.
Za pár let oslaví století..
Tělo jí zesláblo. Smysly jí neslouží.
Ale duše je silná jak zvon.

Vždy jsme se měly rády.
Obě silné.
Nikdy jsem se nenechala zahnat do kouta její kritikou a nespokojeností, kterou je naplněná.
Možná proto mě respektovala při síle i slabosti.

Nese si na zádech ranec křivd.
Pravidelně je posiluje svou pozorností.
Není lehké to sdílet s ní.
Brzy se cítíte otrávení jejím vlastním jedem,
který nedokázala propustit.

Proto se mi moc nechtělo často ji navštěvovat.
A když jsem to udělala, byla jsem ráda, že to mám za sebou.

Ale něco se teď změnilo. Navštívila jsem ji dvakrát za poslední týden.

Dala mi dárek lásky.

Poslouchala jsem pokaždé dvě hodiny její staré příběhy. Některé několikrát dokola. Držela jsem ji za ruku a ona mluvila.

A já jsem cítila jen radost z její radosti.

Jakmile vysypala ty koše křivd, přicházely šťastné vzpomínky,
měnila se před očima.
Rozkvétala. Rozsvěcovala se.

Byla jsem tak uchvácená tou proměnou, že jsem vůbec neměla čas vnímat svoje pocity.

Moje netrpělivost. Moje napětí. Můj nesouhlas.
Tentokrát nepřišly. Vůbec se neozvaly.

Dala mi dar lásky.
Ukázala mi, jak láska vypadá.
Jak umí čarovat.

Jak dokáže vypnout ego a jeho nespokojenost a potřeby. Moje i tvoje.

Kéž bych to uměla i v jiných vztazích.
V těch nejbližších, které vrážejí do mého ega nejsilněji a nejčastěji.

Byla to jen věnovaná pozornost, zájem, úsměv a dotek..
Tak málo jsem dala..
A tolik radosti jsem dostala zpět.

Děkuji za ten prožitek lásky.