DEMOKRACIEEE

DEMOKRACIEEE

Slovo demokracie nás provází celým životem.
Vyvolává v nás pocit spravedlnosti.
Svobodné vyjádření vůle lidu.
Vláda lidu dle rozhodnutí většiny.

Vznešená myšlenka,
která končí přesně tam,
kde začala…

V naší vlastní mysli.

Jestli jsme ochotní sebereflexe,
musíme sami sobě přiznat,
jak se cítíme,
když někdo nesdílí náš názor.

Herci, zpěváci, které jsme měli rádi,
ale veřejně se vyjadřují
k politice, společenským otázkám
jinak, než to vnímáme my..
u nás KONČÍ

a ti, kteří vidí věci jako my,
to jsou BORCI
"konečně to někdo řekl nahlas"

Přátelé, známí, příbuzní… co mají jiný názor.
Jak je pro nás těžké sednou si s nimi ke společnému stolu,
natož s nimi o těchto věcech mluvit
bez nepříjemných emocí.

Nebudeme se přece přetvařovat.
Raději se vůbec nesejdeme.

Jak se změní náš pohled na ty druhé.
Jaká omezení vneseme do svých životů.
Jakou rétoriku přijímáme.

Ativaxeři, chcimírové, dezoláti, libtardi, lepševici, proruští švábi, populisti, dezinformátoři,…

Miliony chvilek pro demokracii… tu naši, samozřejmě, proti nim.

Každý chvilku tahá pilku..
A tak chvíli trpíme a rozhořčujeme se v opoziční menšině.
A příště zase odmítáme kritiky, argumentujeme, vysmíváme se z pozice většiny.

Poučujeme se navzájem.
Znevažujeme se navzájem.
Nesnášíme se navzájem.

A slovo demokracie vlaje na všech frontách.
Prapor potrhaný lesy rukou,
které se přetahují, komu patří.

Jiný názor by se měl trestat.
Umlčet.
Aby byl slyšet jen ten správný.
Ten můj, náš...
Ne, tvůj.. ten můj..

Upalte je, zavřete je, vypněte je, znemožněte je, zakažte je, vylučte je..
Myslí si něco jiného než MY.

Nebo jen tak jemně..
Poučíme ty méně chytré…
Laskavě a přátelsky,
že se mýlí..
že je to jinak..
my to víme a nevadí, tobě to taky řekneme a můžeš se napravit..

A Totalita už si leští boty.
Už ji zase chtějí..
Jen jí dají nějaké nové jméno..
Ostatně, nikdy jí tak neříkali, když vládla..
I ona měla tehdy jméno DEMOKRACIE.

Nepřipadá vám to jako úplně šílená hra?

Někdo nám hodil kost a my se tady o ni rveme.

Asi má takto klid na práci, když si my děti hrajeme.

Myslím, že jsme vyzýváni k dospělosti.

Hasit v sobě nenávist, která je neustále podpalována zvenčí.

Přikládat na svůj vnitřní oheň úplně jiná polínka.

Taková, která budou vést k
prosperitě a růstu
úctě a respektu
slušnosti a toleranci

Je přece dobře, že máme víc názorů, pohledů.

Svět není jen černý nebo bílý.
Na paletě je spousta jiných barev.

Je třeba zkoušet, měnit a zjišťovat nejlepší možnosti pro teď.

Někteří z nás už zažili, když se malovalo jen jednou pastelkou.
Bylo to na houby a stejně to jednou skončilo.
Jen to byla dřina, protože ta jedna tužka byla moc silná a vytlačila ostatní.

Měli bychom se z toho poučit.
Že pastelek má být moc a mají mít stejnou váhu.
A kreslí se právě těmi, které chce nejvíc lidí.
A někdo je teď víc spokojený a někdo míň.

Jen na naší zralosti závisí,
v jakém prostředí budeme žít
a jak se v něm budeme cítit.

A hlavně, jak se budeme chovat jeden k druhému.

Kolik uneseme ve svém srdci a mysli

DEMOKRACIE