DO TICHA

DO TICHA

Už jsem si zvykla, že život je jak rozvlněná hladina.
Někdy přichází něco a něco jiné zase odchází.
Něčeho je hodně a potom to zase není vůbec.
Něčeho je málo a potom je toho zase moc.

Jako bych mohla žít naplno jen něco,
co je právě připraveno k žití.
A něco jiného se zrovna vytváří a připravuje
pod vedením scénáristy.

Kdo je ten scénárista?
Možná já a mé myšlenky, přání a sny.
Možná někdo, jehož jsem jen součástí.

V takových časech, kdy se neděje nic z toho,
co bych si myslela, že by se mělo dít,
mám možnost se obávat, strachovat, pochybovat..
nebo se položit

DO TICHA

S důvěrou vyčkávat, až soukolí osudu
přinese další vlnky žití.

V tom tichu však nacházím víc života,
než v tanci na vlnách.

Čtu v řádcích, které scénárista napsal už pradávno
a objevuji krásu jeho tvoření.

V přírodě, v knihách, v hudbě,
v lidském sdílení, psím kožichu a kočičím zavrnění,
v dětských očích, v tlukotu srdce pod vodou,
v objetí, ve snění, ..

Tak až bude zase jednou bezvětří,
a budu stát v beznaději na místě,
vzpomenu si, že je ten správný čas
ponořit se

DO TICHA