ELBA

ELBA

Dnes mě FB vzpomínky přenesly do roku 2017.

Dva obrázky mé milované fenky Elby..

A oznámení o rozdělení cesty mé a mé kamarádky a současně spolupracovnice...

Elba na na fotografiích spokojeně leží mezi kytičkami

a přesně za měsíc už ležela pod zemí...

Ten rok mi hodně vzal.

Lidé, kteří mi roky předtím byli blízcí, nejen kamarádka, ale i jiní..

už se mi měsíce vzdalovali..

V našich vztazích už byla disharmonie, neladilo to, snaha to nějak sladit byla vyčerpávající a frustrující...

Květen je pro mě měsícem nových začátků,

asi proto, že jsem 1. května narozená.

Ten rok mi květen začal vyhrocením situací, padáním masek,..

Už nebylo kam couvat, už nebylo v co doufat...

Bylo to pro mě emocionálně nesmírně těžké.

Jako bych musela pohřbít svou minulost, své staré iluze, to co bylo, dostávalo jiný význam...

Bouře ve mně zasáhla i Elbu.

V té době začala špatně dýchat. Byly chvíle, kdy se nemohla nadechnout.

Já jsem něco nemohla rozdýchat, ale Elba nemohla dýchat.

Včera mi psala jedna paní, že jejich pes somatizuje symptomy nemoci, proti které byl očkován její přítel. A ona velmi těžce nese, že se přítel nechal očkovat. Ne přítel, ale pes nese následky.

A ty dnešní fotky Elby zapadly do kontextu a já cítím potřebu psát tuto úvahu.

Stále v sobě cítím pocit viny, že Elba umřela kvůli mě.

Že to, co já jsem neřešila včas a nechala přerůst do nedýchatelného napětí, ona zaplatila za mě.

Umřela z lásky ke mě. Vzala si ze mě moji bolest.

Prosím, nebuďte v negaci.

Pokud něco necítíte dobře, pracujte s tím. Někdy stačí si upřímně promluvit a chtít pro sebe klid a pohodu.

Hledat společnou cestu, na které se budou všichni cítit dobře.

Je nesmysl to dělat jinak.

Vždy se řešení najde, i kdyby cesta už neměla být společná.

Když se věci neřeší včas, následky přinášejí oběti.

Možná onemocní a umře milující pes...

Zůstane nemilující člověk..

Ta cena je vždy vysoká. A zbytečná...

Elbo moje, miluji tě, děkuji ti za všechno, prosím tě, do psího nebe, abys mi odpustila... Nikdy na tebe nezapomenu.

Odpouštím i sobě, že jsem to tehdy neuměla líp.

Nikomu jinému nemám co odpouštět ani prosit za odpuštění.

Všechno bylo jak mělo být. A stále se to může změnit.