HLAD

HLAD

Důvěra, bezpečí,
láska, která pro tebe přirozeně je..
je to, co potřebujeme cítit
v našich blízkých vztazích..

Pokud ta potřeba není uspokojena
už v našem dětství,
neseme si ji do dospělosti
jako HLAD
ne jako přirozený stav.

A HLAD nás nutí polykat i to,
po čem je nám ale špatně..

Potřebujeme čas a zkušenosti,
abychom pochopili,
že uspokojujeme jen svůj HLAD,
ale nenacházíme výživu,
kterou potřebujeme
pro svůj přirozený stav spokojeného bytí
v důvěře, bezpečí a lásce.

A tak jsme hladoví stále..
Můžeme se i rozhodnout pro hladovku..

Ochránit se od těch nebezpečných vztahů,
které nám nakonec víc síly vzaly
než nám ji daly.

Hledali jsme důvěru,
dali jsme důvěru
a zase jsme ji ztratili..

Ze strachu z další bolesti se zavřeme do nedůvěry.

A tam buď budeme trpět a tiše umírat
nebo

začneme sytit svůj HLAD sami.

Přestaneme jíst zbytky po ostatních..
Přestaneme polykat, co nám kdo dá..

Posadíme sebe
ke krásně prostřené tabuli
a sami sobě
připravujeme a servírujeme
ty nejlepší delikatesy..

Hojíme tak rány z dětství,
nedostatek lásky..
malou sebedůvěru..
strach být sám..

Už nejsme děti..
Už nemáme otevírat zobáček
jak ptáče v hnízdě..

Čekat a věřit a doufat..
že někdo zasytí náš HLAD

Kdo jiný než

HLAD

nás naučí dospělosti?

Odvaze vylétnout,
získat jistotu a najít tak bezpečí..

Důvěře, že to dokážu..

Spokojenosti v dostatku..

Potřeba důvěry, bezpečí a lásky je v pořádku..

A i tvůj HLAD je v pořádku.

Díky nim rosteš
v dospělého, vyživeného, zdravého, silného člověka..

který už jen nepotřebuje..

ale sám dokáže vytvářet pro sebe i své blízké svět, kde
důvěra, bezpečí a láska přirozeně je.