HOŘKOSLADKÉ PŘIJÍMÁNÍ

HOŘKOSLADKÉ PŘIJÍMÁNÍ

Před pár lety jsem si objevila kouzlo PŘIJÍMÁNÍ.

Tehdy vyčerpaná z pocitu, že jen dávám a nic nedostávám zpět,
udělala jsem rozhodnutí, že od teď budu PŘIJÍMAT.

S tímto postojem mi do života vtrhla jako tsunami
vlna vděčnosti, úžasu, radosti, dojetí a ocenění...

Běžné věci mi v euforii PŘIJÍMÁNÍ připadaly fantastické.

Uvědomila jsem si, že tu vždy pro mě byly.
To jen já jsem nebyla na příjmu.
To já byla ta nevděčná... ta, co jen automaticky brala.
To já jsem byla zaměřená jen na to, co dávám
a neviděla to, co mi dávají...

Tenhle úžasný objev mi mockrát pomohl vrátit se do radosti,
když jsem se propadla na dno zoufalství.

A jako mince má své dvě strany,
čekala mě zkušenost objevit i
druhou stranu PŘIJÍMÁNÍ.

Kromě sladké radosti z PŘÍJÍMÁNÍ přišla i hořkost PŘIJÍMÁNÍ.

Jak těžké je přijmout, že to, co bylo běžnou součástí tvého života,
tak najednou není.

Práce, která tě těšila a uspokojovala, tak najednou není.
Přátelé, se kterými jsi ušel kus cesty, najednou zmizí.
Lidé, které jsi měl rád, najednou odejdou.

Jak těžké je přijmout, že čas mění tvé tělo, že ztrácíš své zdraví.

Jak těžké je přijmout, že tví blízcí dělají rozhodnutí,
která jim podle tebe škodí, která jsou špatná, nebezpečná.

Jak těžké je přijmout, že nemáme stejný názor a postoj jako naši milovaní.

Jak těžké je přijmout, že člověk, kterého miluješ, nemiluje tebe.

Jak těžké je přijmout, že lidé nedokážou přijmout tebe.

Hořkost tohoto PŘIJÍMÁNÍ
je často to nejtěžší, před co tě život postaví.

Nezmůžeš vůbec nic, než se s tím smířit.

Cesta z pekla tohoto trápení vede zase jen přes přijetí.

PŘIJÍMÁM
že se děje i to, co si vůbec nepřeji..
co nechci, čeho se bojím, co mě štve, co mě bolí..

PŘIJÍMÁM
Změny, ztráty, svobodu, vůli, osud, čas, cykly a procesy, které přicházejí..

A ze dna zoufalství nechám se vynést na hladinu smířeného přijetí.

HOŘCE I SLADCE
PŘIJÍMÁM