HOŘKOSTI RADOSTI

HOŘKOSTI RADOSTI

Už mi nepřinášíš radost, ale přinášíš mi hořkost..
Hořkost je můj pocit.
Neměl by souviset s tebou. Ale ty jsi ji probudil.

Radosti z prožitého, těšení se na nové, očekávání, romantické představy, naděje,...
byly utopeny jako koťata, která nemají právo na život.

Ano, je to moje hořkost. Je to moje zklamání.
Tak hluboké, jak vysoko dosáhla euforie z víry.

Tamto byl život a toto je smrt.
V té poslední bitvě jsi opravdu vystřelil.

A tak teď jsem mrtvá.
A hořkost zabírá prostor mého srdce i mysli.
Prožiji si ji stejně pravdivě jako radost, kterou jsi mi dal.

Zkoušíš jestli jsem opravdu mrtvá?
Lechtáš mě? Anebo vystřelíš další kulku?

Ano pro tebe jsem mrtvá. Tohle jsi vytvořil.
Radost života jsi zabil hořkostí smrti.

Kvůli strachu ze ztráty sebe, ztratil jsi mě.
To je fér.. Nebo ne?
Zvítězil jsi. Ty? Nebo tvůj strach?

Byla to moje radost a teď je to moje hořkost.
Emoce člověka, pro které stojí zato žít.
Neviním tě, ani se nezlobím.
Jsem ti vděčná za možnost cítit.

Má radost zase vzlétne jako Fénix z popela.
Až poletím nad tvou hlavou, křídlem ti zamávám
a z lásky pošlu ti pírko.