HOUPAČKA

HOUPAČKA

Houpání je zábava.
Jednou jsi nahoře, jednou dole.

Vztah je jako houpání na houpačce.

Když se houpeme, bavíme se. Kdykoliv můžeme dát houpačku do středu, dát nohy na zem a slézt z ní.

Naše vztahy však často vypadají tak, že jeden je dole a druhý nahoře.

Ten dole musí uplatnit svoji sílu, aby toho nahoře udržel.
Je z toho unavený a toho druhého obviňuje za svoji únavu, později nemoc.

Ten dole cítí nad tím nahoře moc. Když bude chtít, nechá ho spadnout z té výšky dolů. A tak, aby si pořádně narazil zadek... Ovládá ho. Má nad vztahem kontrolu.

Ten dole může mít pocit, že to všechno musí pevně držet, když to pustí, ten nahoře spadne a natluče si. Chrání ho a snaží se, aby ten nahoře si mohl užít výhledu a lehkosti..
Nemyslí si, že se může radovat z houpání taky. Musí držet..

Ten nahoře má lepší výhled, je mu lehce, ale jak dlouho?

Bezmocně mu visí nohy dolů a nemůže nic.
Jen pasivně reaguje na každý otřes, který přijde zdola.
Chtěl by se houpat, nejde to.
Chtěl by dolů, nejde to.
Nemá kontrolu, nemá svobodu, je ohrožený...
Už se zlobí, vzteká se...
Nebo čeká, snáší to, čeká, snáší to, čeká, ......

A ten dole funí únavou a má moc, má vztek, má pitomou starost...

Až se ta hra dostane do kritické fáze - dojde síla, trpělivost, ...
... oba slezou z houpačky a už si nechtějí hrát spolu dál...
s tebou mě to nebaví...
a odchází ze vztahu hledat jinou houpačku.....

Kam se ze vztahu ztratila zábava z houpání?

Proč jsme houpačku dostali do této strnulé pozice?
Kde jsme to odkoukali?
Jak se houpala houpačka našich rodičů?

V jakém stavu je houpačka ve tvém vztahu?
Na jakém konci houpačky sedíš ty?

Tak to změň.... Můžeš.....

Stačí se střídat, teď ty a teď já...

Odraz se, vylétni nahoru a potom lehce dopadni na nohy....
a zase leť a nechej lítat...

Vezmi si svoji sílu zpět, zatlač, dej o sobě vědět a umožni tomu druhému lehkost z lítání....

S lehkostí a radostí houpej se životem...