HRAD Z PÍSKU

HRAD Z PÍSKU

Na pláži u moře sedím v mokrém písku a stavím si hrad.

Roste mi pod rukama.
Cítím tu tvárnou hmotu a tvořím z ní hradby a věže, cesty a příkopy..

Cítím radost. Klid. Mír.
Bezstarostné bytí..

Občas se ke mně někdo přidá..
Přináší mi to uspokojení a ještě větší radost, když můj hrad pomáhá dělat krásnějším, pevnějším, větším..
Zlobím se a odháním toho, kdo mi dílo kazí, boří, ..

Mohla bych stavět roky. Tolik písku tady je.

Ale přijde čas jít domů..

Měsíc si přitáhne peřinu přílivem a můj hrad se znovu změní v písek..

Mám plakat, stěžovat si, zlobit se?
Proč bych měla?

Užila jsem si tu radost z tvoření..
Ten mokrý písek v prstech..
Teplo slunce v zádech..
Koncert mořských vlnek..
Emoce a pocity ze společného bytí.. .

Co víc si mohu přát?

Jsem vděčná sama sobě, že jsem se rozhodla tvořit..

Jen díky tomu, jsem mohla všechno tohle prožít.

A děkuji písku, moři, slunci, lidem i tobě, měsíci..

.. že si mohu užívat všeho, co dáváte..

Celý můj život je HRAD Z PÍSKU

Jednou tu nebude.
Ale teď ho tvořím.
A jdu si to užít..
Přes smysly a emoce přijímat dary života..

Děkuji. Děkuji.