JAK POMOCT TĚM, KTEŘÍ BLOUDÍ

JAK POMOCT TĚM, KTEŘÍ BLOUDÍ..

Pomáhat někomu uvidět to, co vidím já..
Jak často mě to nutí v této době zmatků a lží..

Občas mě někdo obviní, že se povyšuji nad jinými, když si myslím, že můj úhel pohledu je lepší než jiných.

No, co na to říct?
Možná má pravdu.

Ani já si nejsem jistá ..
A vím, že právě tak oni nemohou být.

Spoléhám na svoji intuici, své pocity..

Ale narážím na svůj strach o svobodu,
o to, kam směřuje tento svět..
Neztotožňuji se se strachem z nemoci nebo ze smrti..

Jenže v konečném důsledku je úplně jedno,
který strach se ozve.

Strach není nikdy dobrý rádce.
Nutí nás útočit nebo utíkat..

Moje učitelka mi řekla..
Proč jsi za mnou přišla? Lákala jsem tě? Říkala jsem ti něco?

Nebo tě jen přivedlo něco, čím jsem pro tebe byla?
Něco, co tě tak přitahovalo, že jsi tím také chtěla být?

Jak tedy pomoct těm, kteří bloudí...

Za všech okolností být tím, kým chci být...
Udržet si nadhled, klid a přijetí..
Tvořit si svou realitu a žít ji.

Každý den a každý okamžik už být, cítit a tvořit
tu nejlepší realitu, kterou vytvořit dokážu.

Být tím světem, tím světlem, tím hlasem..
který možná někdo uslyší
a možná také ne..