JAK SE MÁM?

JAK SE MÁM?

Ptáš se, jak se mám?

Samota dostala nový rozměr.

Jiné to bylo, když člověk držel pohromadě.

Jiné je to, když má srdce
zlomené, zmuchlané, podupané, odkopnuté..

Snad i tahle samota bude léčit.

Už teď vytahuje staré bolesti, zrady, křivdy, ztráty..                                                                                                      Žárlivost, smutek, bezmoc, nenávist, vlastní nedostatečnost..

Cením zuby a svítím očima jako šelma.
Sekám drápy, vrčím a řvu..

Vylévám řeky žalu, kterým se otevřela stavidla..

Odtékáš ty, táta a všichni ti,
kterým jsem kdy nabídla svou lásku.

Chvílemi už se stávám
lvicí s klidným pohledem.
Se silou, kterou ale každý vytuší.

JAK SE MÁM ?

Rostu zase díky tobě.

Dělám si místo pro víc lásky.
Aby zbyla i pro mě.
Abych jí dokázala být i pro sebe.
I pro ty, kteří ji chtějí,
i když je třeba nebezpečná
nebo něčím zvláštní.

Je lepší cenit zuby než se nechat okusovat..                                                                                                                        Než se sama užírat a dělat sobě bolest.

Rostu a i to bolívá.

Z kočky, co loudila na prahu o trochu lásky,                                                                                                                    vyrostu snad v tu důstojnou lvici.
Snad nezůstanu u té vzteklé šelmy.

Snad budu svobodná
a přesto vedle mě konečně bude lev.
Ve stejné síle a ve stejném klidu.

Když se tedy ptáš

JAK SE MÁM