NEVĚRA S NEVĚROU

NEVĚRA S NEVĚROU
námět:
rozplétání.... řeším teď rozplétání našeho manželství, nejprve jsem zlobil já, před rokem a půl se to u mne zapletlo manželka to neunesla ... nyní se zapletla a zamilovala manželka a celé se to zamotalo... se zamotanou hlavou nyní odchází za novou láskou a já se snažím rozplést klubko lásky, nenávisti k cizímu, touhy, ztráty životních ideálů a to vše se srdcem bolavým a prázdným
......................................................................
Nevěra znamená nevěřit. Čemu jsem to nevěřil já, když jsem potřeboval mít jiný vztah? Nevěřil jsem sobě? Že jsem ještě atraktivní, zajímavý,..
Nevěřil jsem partnerce, že ještě chce být ve vztahu milující ženou a ne jen mámou dětem, nebo kamarádem, se kterým platím nájem.. Nevěřil jsem v nás jako pár, že je možné zažívat vztah tak, jak bych chtěl? Nedůvěra v co stála za mojí nevěrou?
A jaký důvod byl, že jsem paralelní vztah ukončil? Výčitky svědomí, pocit zodpovědnosti, strach z budoucích problémů, nedůvěra v nový vztah, uvědomění si, že miluji manželku a chci s ní pracovat na zlepšení vztahu?
Poznala manželka novou snahu nebo viděla touhu muže po tamté ženě?
Mohla ona věřit v budoucnost vztahu?
Změnilo se něco?
Pokud přišla po čase její nevěra, znamená to totéž, že nevěří... V sebe, že ponížená má ještě nějakou hodnotu.. V tebe, že si mě vážíš a mohu se s tebou cítit v bezpečí... V nás, že najdeme oba vůli na vztahu pracovat..
Muž se často bojí pálit mosty. Jeho city bývají níž než jakási fyzická přítomnost. Raději se rozejde s milenkou, než by musel jít do hloubek svých citů. Ale často tak nevědomky rezignuje na život a lásku. Manželce pak zůstane neživý manžel, utíkající do práce, sportu... Cítí se pak nejen ponížená ale i zoufalá...
Žena je víc citová než racionální. Má odvahu odejít, protože to nemůže vydržet. Je city plně ovládaná. Sáhne po první příležitosti, aby mohla přestat cítit tu bolest.
To je ideální chvíle pro životní přešlap. V kolotoči emocí udělá často rozhodnutí a kroky, kterých později lituje.
Nový muž plní často jen roli převaděče. Žena není schopná s ním vztah budovat. Léčí se v něm. Až si zahojí rány, vztah často ztrácí smysl. Ale to už minulý život leží v troskách. Není se kam vrátit.
A tak někdy zůstává v nevyhovujícím partnerství jen proto, aby znovu neutekla. Znovu nerozbila rodinu. Nemusela přiznat chybu...
Většina vztahů řeší tyto krize. A má je řešit. Je to cesta za sebevědomím každého z nás. Partner není odpovědný za naše štěstí. Jsme to my sami. Jediné o co jde, jestli dokážeme milovat. Jestli dokážeme milovat i někoho nedokonalého, kdo dělá i chyby. Nebo jestli můžeme milovat jen dokonalého člověka. Pokud neumíme milovat bez podmínek, sami nejsme dokonalí. Máme právě příležitost se to učit. Jsme schopni sebereflexe? Rozhodneme se hledat příčiny toho, proč se ve vztahu vzdalujeme? Rozhodneme na vztahu pracovat a obrušovat hrany? Hledat harmonii? Ladit se vzájemně na sebe? Nebo jen s pláčem, jako dítě s rozbitým kolenem, utečeme... Do utěšující náruče (rodiče) nového partnera..
Někdy to jinak nejde, než odejít. Ale mělo by to být v klidu. Jako následek klidného, zralého rozhodnutí...
Jen tak budu moct žít další vztah lépe. Když pochopím a ocením, co jsem se měl ve vztahu naučit.