KDO ZNÁ ZUZANU?

KDO ZNÁ ZUZANU?

V každém člověku, kterého jsem kdy potkala,
žije nějaká verze mého já.

Ať už mě potkal v jakékoliv mé roli, zanechala jsem nějaký dojem.

Někdo mě vnímal pozitivně, někdo negativně..
Na někoho jsem udělala silný dojem, na jiného ne..
Někdo má se mnou spoustu zážitků, někdo jen letmé setkání..

Je hodně lidí, kteří by tedy mohli říct..
Jó Zuzana ... tu znám.

A pokud by se ti lidé sešli u jednoho stolu a začali o mně mluvit,
možná by každý mluvil o úplně jiné Zuzaně.
A nejvíc překvapená bych byla já sama.

Asi to znáte, že někdo o vás mluví a vy žasnete, jak na to přišel.
Cítíte bezmoc z nepochopení.
Nebo jste zase překvapení, protože vás chválí za něco,
co vám přijde jako samozřejmost.

Existuji tolikrát, kolik lidí mě vnímá svým vědomím.
A je tolik verzí Zuzany, kolik lidí mě hodnotí a posuzuje.

Člověk se cítí zmatený, protože stejnou věc každý hodnotí jinak.

Ze svého života i z terapií s klienty vím,
že nás tato hodnocení dovedou pěkně potrápit.

A to tak moc, že jednoho dne začneme hledat sebe sama.
A protože venku je spousta protichůdných informací,
bolestivých i pozitivních, ale často těžko uvěřitelných,
začneme hledat sebe uvnitř sebe.

Najít Zuzanu v sobě je nejsložitější část příběhu.
Protože i ve mně žije spousta soudců a spousta lichotníků.
Ráda bych řekla, že jsem je všechny už porazila a přemohla,
ale to bych lhala.

Přesto jsem se se sebou minimálně už potkala.

S tím já ve mně, které si tam prostě jen tak je.
Je tam a chce si být.

Prožívat si ty hry života přes emoce a tělo.
Občas se stáhne do své blaženosti jen tak být.
Občas vyjede na hrací plochu, aby si zahrálo.
Občas je strženo hrou a chce působit a harmonizovat.
Občas dostane do nosu a pak si líže rány.
A často si užívá radosti světa.

Jaké je to moje já neumím jednoznačně říct ani já,
protože má hodně podob.
Ale jsem jeho fanynka a mám ho ráda.

A protože ani já nemůžu s určitostí říct, kdo a jaká jsem,
jsem si úplně jistá, že to nemůže vědět ani nikdo jiný.

A každý mě jen načítá přes své momentální rozpoložení.
Přes své já, které si zrovna užívá hry života a setkává se se mnou, figurkou na šachovnici.
Sehraji mu přesně to, co potřebuje. A totéž on mně.
V plné vážnosti, protože v té chvíli si nejsme vědomi,
že hrajeme jen hru.

Je mi jasné, že i on, ona nebo oni mají své opravdové já,
tam někde v sobě.
Zamotané do labyrintu souzení a iluzí.

A to mi pomáhá brát věci s větším klidem.
Nebo se k tomu klidu aspoň rychleji dostat.

Takže jaká je moje odpověď na otázku
KDO ZNÁ ZUZANU?

Zuzanu neznáte a zároveň ji dobře znáte.

Protože tak jako já jsem obsažená ve vás, vy jste součástí mou.
A někde se všichni potkáváme

v obyčejném já jsem a chci si jen tak být.