KLID NA HOUPAČCE

KLID NA HOUPAČCE

Konflikt je důsledkem toho,
že první chce něco, co druhý nechce.
A druhý chce něco, co nechce první.

A tak sedí na svých sedátkách na houpačce proti sobě
a chtějí přimět jeden druhého ke změně postoje a názoru.

Silnější agresivně tlačí slabšího do bezmoci
s nohama visícíma ve vzduchu.
Slabší se zlobí, nadskakuje na sedátku a otřásá tím dole,
nebo volá po pomoci vzbuzováním lítosti.

Kdo je slabší a kdo silnější se v čase může měnit a střídat.

Houpačka se houpá z jedné strany na druhou.
Kolem je spousta silných emocí.
Euforie střídá zoufalství.
Naděje se střídá s beznadějí.

A uprostřed houpačky stojí noha,
která celou houpačku drží a podpírá.

A právě tam je klid. Neděje se tam nic.
Noha stojí a pozoruje ten tanec na obou koncích.

Skončí to tak, že houpačka bude mít sedátko
na jedné straně dole
a na druhé straně nahoře.
Ale zastaví se.

Možná, že jeden vyhrál a druhý byl poražený.
Možná, že se dohodli a je oběma jedno,
na které straně je jeho sedátko.

Pokud tedy chceme klid..
budeme podporovat sedátko vlevo?
nebo sedátko vpravo?

Neměli bychom být tou nohou,
která je oporou pro urovnání konfliktu?

Ale nejdříve musíme utišit vlastní konflikt v sobě.

To, že my sami chceme něco, co nechce ten druhý.
To, že my sami nechceme něco, co ten druhý chce.
Sami sebe musíme uvést do klidu pozorovatele.
Přijmout všechny možnosti a alternativy.
Nebýt ani vpravo ani vlevo.

Jak moc je to těžké.
Když mám strach, když cítím lítost, když cítím vztek,
když cítím potřebu, zachovat se správně, spravedlivě.
Když mě jiní odsoudí, když se jasně nevymezím.
Když mě jiní odsoudí, když se jasně vymezím.

Představa houpačky ukazuje cestu.

Vpravo i vlevo jsou dvě možnosti,
kam mohu přidat své závaží,
abych dosáhl rovnováhy..
.. ale možná tím způsobím další zhoupnutí,
nebo další napětí a nejistotu na obou stranách.

Jestliže však nejdříve utiším sebe, svůj vnitřní konflikt
a najdu sám klid ve svém středu,
budu pevně stát ve středu houpačky
a nebudu přispívat ke konfliktu mezi stranami.

Budu tím, kdo je stejně tak spojuje jako rozděluje.
Budu stejně daleko a stejně blízko.
Budu tím neutrálním místem, kde je klid.

Místem - nohou houpačky - která umožní,
aby se k ní obě strany přiblížily a měly k sobě blíž.
Mohly se podívat jeden druhému do očí, promluvit k sobě tiše,
bezpečně z houpačky slézt
a nechat sedátka libovolně padnout k zemi.

Tahle představa se mi líbí.
Být středem, který umožní

KLID NA HOUPAČCE