KRÁLOVNA

KRÁLOVNA

Ještě si vzpomínáš na ty nejisté doby,
kdy jsi byla tak závislá na péči, lásce a podpoře jiných.
Co všechno jsi musela udělat, co všechno jsi musela trpět,
abys mohla "normálně žít".

Jednoho dne to všechno spadlo jako domeček z karet.
Tvé zoufalství ze ztráty
a strach z nejistoty nových dnů
zanechaly v tobě hlubokou stopu..

Potom přicházely dny, kdy krůček po krůčku
rostlo tvé vlastní království..

Už jsi nebyla bezmocná poddaná,
stávala se z tebe panovnice ve tvém vesmíru...

Sedíš si na trůnu,
spokojená sama se sebou..
sebejistá, silná, ..
sama

Touha po sdílení toho tvého krásného světa
usadí se ve tvé duši..

A tak shlížíš z věží svého paláce
tam někam do údolí, jestli půjde kolem nějaký pocestný...

A jednou půjde a ty mu otevřeš své brány a budeš ho královsky hostit a čekat za to zábavu, kterou ti má poskytnout...

Koho jsi, královno, hledala?
Šaška?
Když tě dost nebaví, vyhodíš ho zase ven?

Jestli chceš krále, milá královno,
musíš udělat místo na svém trůnu..
nebo vše opustit a jít do jeho království..

Musíš se něčeho vzdát, abys mohla získat víc...

Máš odvahu, královničko?
Dáš všanc svou domnělou sílu?
Necháš ji vystavit mocnější síle?

Jsi ochotná procitnout ze slepoty vlastní dokonalosti a pýchy?
Jsi připravená vzdát se své těžce nabyté nezávislosti?

A jak to bylo dál?

Nevím.
Doufám, že jednou budu vědět ..
a potom ten konec dopíšu