KRÁLOVNA

KRÁLOVNA

Být KRÁLOVNA

Už ne služka
Už ne princezna
Už ne osamělá panovnice

To byl cíl mé cesty zrání.

Nechala jsem si vytvořit obrázek sebe,
kde jsem
KRÁLOVNA

A když se na něj dívám,
přikrášlený štětcem ďáblíka,
který umí tak krásně lichotit..

ptám se sama sebe,
jestli jsem dosáhla cíle..

A možná, že ano..
Jen se trochu proměnila
i má vize KRÁLOVNY

Celá ta cesta vedla krajinami země
Závislosti a nezávislosti.
Stezkami nesebedůvěry, nesebelásky, nesebehodnoty i pýchy.
Strachem z propastí samoty i ztráty svobody.

A když jsem tou cestou prošla,
stala se ze mě

KRÁLOVNA

ani poddaná, ani pyšná, ani panovačná.

KRÁLOVNA,
co tiše kraluje ve svém malém světě.

Bez koruny, šperků, sluhů a obdivu.

A tak se dívám na ten obraz
a někde to tam pod nánosem falešné krásy opravdu vidím.

Ten klid a sebepřijetí.
Nejcennější klenot

KRÁLOVNY