KDYŽ TI ŘEKNOU "SKOČ Z OKNA! ", SKOČÍŠ?

KDYŽ TI ŘEKNOU "SKOČ Z OKNA! ", SKOČÍŠ?

Kolikrát jsme tuhle větu slyšeli?
Kolikrát jsme ji sami řekli svým dětem?

A došel nám i obsah té věty?

Kdy začne fungovat pud sebezáchovy?

Co se ještě musí stát, abychom se vrátili k vlastní moci a začali věřit sami sobě?
Jaké absurdnosti ještě potřebujeme, abychom se probudili z vlastních pohodlných iluzí?

Strach ze smrti nás žene směrem, který kdosi ukazuje..

Ale už se neaktivuje strach ze smrti, když do svého těla nechám vpíchnout něco, co někdo chce rychle dostat na trh kvůli skvělé reklamě.

O jednom strachu čteme, slyšíme na každém kroku.
O tom druhém nic. A když, tak jsou to prý dezinformace, atd.

No a?
Když řeknete, tak skočím?

Pasivita. Přijetí vlastní bezmoci. Mlčení.
Bezduchá poslušnost..

To je nebezpečí, které tu hrozí.

Proti těmto ne-mocem potřebujeme oč ko vat.

Poučení z přírody.

Nejzranitelnějsí jsou ti nejslabší.
Pokud nejsi dítě nebo stařec,
potom se starej o svou sílu.
Abys byl ve stádě platným členem.
A ne ovladatelnou, bezmocnou loutkou..
Tím ohrožuješ ty opravdu zranitelné.

A pokud se rozhodneš být bezmocný,
mocný sežere tebe.