CHOVÁŠ SE KE MNĚ JAKO RODIČ.. CHOVÁŠ SE JAKO DÍTĚ...

CHOVÁŠ SE KE MNĚ JAKO RODIČ.
CHOVÁŠ SE JAKO DÍTĚ...

V partnerství míváme občas pocit,
že místo, abychom se cítili být partnery,
jsme
rodičem svému partnerovi
nebo
dítětem svého partnera

Do rolí dítě/rodič padáme obě pohlaví
velmi často a velmi přirozeně.

Až nespokojenost nám dá možnost se zastavit
a podívat se, kde to jsme.

Návyk z dětství, ze své rodiny je jak autopilot
a stejně automaticky se dostaneme do kritického bodu,
právě kvůli možnosti vědomé změny.

Jestliže cítím,
že můj partner se ke mně chová jako dítě nebo jako rodič,
je čas se podívat, jak se chovám já..

V té konstelaci možná nevědomky hraji opoziční roli.

A mohu si vybrat změnu.
Je to práce na
navýšení osobního vědomí,
trénink nových postojů,
balancování vztahu..

Jestliže nezměním svůj postoj, ...

... nezačnu se chovat jako dospělý,
když cítím, že můj partner se ke mně chová jako rodič..
... nezačnu se chovat jako "dítě",
když cítím, že můj partner se ke mně chová jako dítě..

potom hraji tu roli dobrovolně.
Není tedy třeba si stěžovat.
Vybral jsem si to a mám to tak, jak si zasloužím...

Jestliže změním svůj postoj já,
mění se celá konstelace vztahu.

Stačí tedy, když změnu udělám jen já..
Celek se rozladí a hledá novou, příjemnější harmonii zcela přirozeně..

Je třeba i počítat s tím, že nebude s kým hrát..
Že to neladí, protože to prostě už nemůže a nemá ladit...

Ale to už je jiný příběh - o odvaze a strachu