MOŽNÁ VÁM TO BABIČKA NEŘEKLA
MOŽNÁ VÁM TO BABIČKA NEŘEKLA
Mám malá vnoučata a občas se, jako každý rodič a prarodič, dostanu do situace, že musím řešit jejich spor, který končí nějakým fyzickým projevem.
Jedno dítě brečí, jedno zuří a vy to máte nějak rozsoudit nebo uklidnit.
Zjišťovat, kdo si začal a proč to vzniklo je náročné. Nikdy si nemůžete být jistí, že budete spravedliví.
Konflikty a spory jsou součástí našich životů od dětství.
Určitě existuje mnoho výchovných psychologických doporučení jak v takové situaci správně postupovat.
Osobně ale používám svůj selský rozum.
Předcházet konfliktům je těžké i pro dospělé lidi, ale nést následky a zodpovědnost za své chování, to je právě to, co by nám mělo být vštěpováno od dětství.
Když tedy vnuk kopne ve vzteku svoji sestru, zeptám se ho, jestli ho tedy můžu taky kopnout?
Vykulená očka a překvapení, když se ho takhle ptá babička.. jak to?
No, zlobil ses a kopnul jsi, je to teda pro tebe v pořádku.
Takže pojď, teď se zlobím já na tebe a kopnu tě taky.
Tvoje sestra se teď na tebe taky zlobí. Tak ji zavoláme, a taky tě kopne.
Souhlasíš?
Dítě hned pochopí. Ne, nechce být taky kopnuto. Co je to za nápad?
Zastydí se a je ochotné se omluvit. Později si o všem můžeme společně v klidu promluvit. A najít možnosti, jak by se ta situace mohla řešit líp. Rozplést ten příběh a najít jádro sporu. Někdy se dočkáme i omluvy z druhé strany. Nikdy nic není jen černé nebo bílé.
Na tom příkladu dětem vysvětlím, že
nemohou dělat nikomu nic, co by nechtěli, aby jiný dělal jim.
Takové to klišé, které jsme stokrát slyšeli.
Ale děláme to i prakticky?
Možná si ani neuvědomujeme, jak se nám stejné vrací zpět, protože se to může stát později, a už si to nespojíme.
Říká se tomu karma. Karma není trest, ale prožití si toho, co vyšlu, i z druhé strany, abych pochopil a tuto zkušenost už nemusel znovu získávat.
Když se dnes dívám, jak se někteří lidé radují nad veřejnou popravou člověka, protože měl jiný "špatný" názor, zeptala bych se jich:
Souhlasíš tedy, že je v pořádku zabít někoho za jiný názor.
Souhlasíš, tedy, že i tebe může někdo zastřelit, jen proto, že máš jiný názor než on?
Vyjádřil jsi s tímto souhlas? Opravdu říkáš, že tebe, tvé dítě, tvé přátele, tvého partnera může kdokoliv za jiný názor zastřelit?
Má na to právo a je v pořádku to schvalovat?
Ne? A proč ne? Děláš sám snad něco, co není v pořádku?
Uvědomujeme si opravdu, že dáváme souhlas každým schválením
násilí, teroru, genocidy, války, zbrojení, cenzury, odpírání svobody projevu, osobní volby, lhaní, manipulací,
aby totéž bylo použito proti nám v naši osobní realitě?
Jsme jak hloupé děti, které trvají na svých pravdách a druhé jsou ochotni pranýřovat za pravdy jejich.
Jako bychom nevěděli, že se totéž může obrátit vůči nám.
Ne, žádný milující rodič ani prarodič, nedá rozčilenému dítěti do ruky zbraň k obraně proti sourozenci. I když by byl v tom konfliktu zdánlivou obětí. Konflikt může narůstat dlouhou dobu a není možné z místa soudce dohlédnout až k jeho kořenům. A žádný milující rodič ani nechce být soudcem.
Chce mír a lásku pro své děti.
Žádný milující rodič nepoštve jedno své dítě proti druhému. Bude se snažit, aby spolu našli společnou řeč, aby se usmířili. Třeba je i potrestá oba odepřením nějaké výhody, aby jim umožnil spojit se a nést následky za situaci, kterou způsobili.
Ale nikdy je nebude podporovat v nenávisti.
MOŽNÁ VÁM TO BABIČKA NEŘEKLA
tak to říkám dnes já:
Nedělej nikomu nic, co bys nechtěl, aby někdo dělal tobě.
Nebo jsme jen zapomněli?
