MŮJ STRACH

MŮJ STRACH

Cítím ho v sobě..
Můj strach o tento svět..

Snažím se ho nekrmit svou pozorností..
Pomáhá to.
Cítím se klidnější a spokojenější..
Když nesdílím své obavy,
mám pocit harmoničtějších vztahů..

Ale vím, že ve mně ten strach stále žije..

Občas protne světlo svou temnotou
a ukáže stíny drápů..

Pojď a ukaž se mi..
vyzývám ho a v obavách čekám,
v jak hrůzné podobě se objeví..

Ale k mému úžasu
vidím jen lesklé, tmavě modré peří
na mohutných křídlech..

Hlavu nevidím, skrývá se..
Ale tuším ostrý zobák dravce..

Proč mi ukazuješ jen modrá křídla?
Proč mi neukážeš svou tvář?

"Dotkni se mě" sděluje mi telepatickou řečí..

A já ucítím teplo, hebkost
a vnímám krásu toho modrého peří..
Cítím se v bezpečí, klidná a chráněná..

Proč je tvé peří modré? Jsi snad papoušek?
A pak se na mě otočí a já vidím,
že je to sova.

Velká sova s klidným, laskavým pohledem..

A hned pochopím, proč je modrá..
Je to symbol pro slovo moudrá..
Indigová barva vědomí..

Moudrá sova se objevila,
když jsem žádala svůj strach,
aby se mi zjevil..

Můj strach je tedy moje moudrost..

Černý démon vyvádějící mě temnot nevědomí do světla moudrosti a poznání..

Děkuji za tuto nádhernou přeměnu.
Cítím se celistvější než dřív..