NADĚJE A TOUHA

NADĚJE A TOUHA

Na trávě pod nebem ležím a dívám se k Bohu.
Mé ruce odťaté, mé nohy zlámané, mé rány krvavé..
Bez síly vstát a žít čekám na poslední výdech..
S nadějí a touhou po lásce, která mi byla odepřena,
chci se pro ni vrátit domů..

Naděje, jak anděl, usedá u mých vlasů..
A Touha se zvláštním úsměvem stojí mi v nohou..

To jsem byla já, přiznává bez stínu lítosti..
To jsem byla já, Touha, kvůli které jsi znovu a znovu
vstávala a stavěla se do palby lidské nelásky..

Já, tvá Touha po objetí, po domovu, po bezpečí,
po blízkosti, po důvěře, po přijetí, po lásce..
Tvá společnice na tvé cestě lidským světem..

To ty? Ty jsi tomu všemu na vině?
Kvůli tobě jsem tak trpěla, Touho?
Jen se mi směj. Vyhrála jsi..

Přistoupila k mé hlavě a hluboce se mi zadívala do očí.
Ani nevíš, co všechno přinesly tvé slzy,
co všechno vyléčila tvoje bolest..

Láska, co jsi dala, rozlétla se jako chmýří..
Ještě možná není tolik vidět..
Ještě ti nepřináší radost.
Ještě nevidíš její výhonky ani plody.
Ale dala jsi ji..
Je tu. Roste..

NADĚJE a TOUHA, moji dva andělé
spojili se a dotkli se mého srdce..

Buňky v mém těle roztančily se jak perličky vzduchu ve vodě.
Vracely život mému tělu.
Vracely sílu mé duši.

Na trávě pod nebem ležím a dívám se k Bohu.
S nádechem vracím se Zemi a lidem.

NADĚJE se raduje..
TOUHA s mateřskou starostí pouští mě do světa.

Moji dva andělé,
tak já půjdu dál..
a budu se snažit najít a dávat lásku a přitom neumírat..
Ať se mnou nemáte tolik práce vy, moji Andělé..

NADĚJE A TOUHA