NAROZENINY

NAROZENINY
Pomyslný cíl i start..

Uplynulý rok byl jak první ročník na střední škole.
Spousta nového se stavěla na základech starého.
Ukázalo se, co jsem zvládla dobře a co ještě potřebuje mou pozornost.

Žádná rutina a nuda.
A přitom klid..
Sebevědomí a úleva středoškoláka, který už se nemusí bát přijímaček jako vloni
a do maturity je ještě daleko.

Poznávala jsem nový svět.
Budovala nové vztahy.
A zároveň mnohé staré prošly zkouškou.

Možná to znáte. Když se něco ve vás změní..
ne všechno - a ne všichni - s vámi jdou dál.

Začátky bývají nejisté
Víte, že už není návratu, ale cesta před vámi je v mlze..
Vidíte sotva pár kroků dopředu.
A když z té snahy dohlédnout dál, začnou bolet oči,
vzdáte to.. a začnete prozkoumávat to,
co právě vidíte

A najednou objevujete detaily, které jste dřív přehlíželi.
Dostáváte šanci dohnat, co vám kdysi uteklo.
Z frajírka deváťáka se stáváte pokorným prvňákem.

Saháte si do svého nitra k místům, která potřebují
vaši péči a přijetí.

Jaký reparát jsem skládala já?
Znovu jsem se musela setkat se starými strachy, lítostmi a křivdami.
Bolely, i když jsem věděla, že s přítomností už tolik nesouvisí.
A právě to mi pomohlo pochopit, jak hluboko jsou zakořeněné.
Sahají do rodových linií, napříč časem a prostorem.

Připustila jsem si, že se jich možná nikdy úplně nezbavím.
A tohle uvědomění mi přineslo úlevu.

Život se kutálí po cestě, a sem tam narazí na kamínek, který nás poraní.
Museli bychom stát na místě, abychom do žádného kamínku nenarazili.
Jenže to bychom nic nezažili. Nikam nedošli.

I my sami jsme někdy kamínkem v životě někoho jiného.
I my můžeme způsobit bolest.

Kamínky prostě nejde zrušit.
Ale právě ony nás obrušují …
Dělají nás odolnějšími, vědomějšími, odvážnějšími, …

Naše trápení často vzniká z toho, že
NECHCEME KAMÍNKY.

Dáváme jim negativní přívlastky..
Viníme je. Bojujeme s nimi.

A přitom nás UČÍ MILOVAT
I je… kamínky.

Učí nás vidět smysl v bolesti.
Vzít ten kamínek do ruky, očistit ho od bláta soudů a vin,
a objevit jeho skutečnou hodnotu.

Možná celý život šlapeme po diamantech.

Jeden z mých letošních diamantů mi ukázal:

Jakmile odložím sebelítost, pocit nedostatečnosti, křivdy,..
obavy z přímého vyjádření
strach, že něco ztratím nebo někomu ublížím..

zůstane jen:

JEDNODUCHÁ PRAVDA

jasná, čistá, ..
úlevná
zřetelná, ..
a vlastně překvapivě krásná ve své prostotě..

A tak tu stojím - v cíli i na startu dalšího roku života -
v pravdě a v jednoduchosti..

Baťůžek plný důležitostí deváťáka je pověšený v komoře mých zkušeností..
Vyhazuji ze svých kapes zbytky pokladů, kterých jsem se nechtěla vzdát,
a zkusím jít naboso dál..

Dívat se ne nikam do dálky, ale na cestu před sebou.
Abych mohla kamínky včas zahlédnout, prozkoumat a očistit od bláta dřív, než mi je připomene bolest.