NAŠE SÍLA

NAŠE SÍLA

Nemůžeme si nevšimnout válek kolem nás.
Nemůžeme si nevšimnout válek v nás.

Soupeříme o svou pravdu, o svůj obraz světa.
A používáme zbraně, které máme po ruce.

A přesto je ve všech těch válkách jen jeden poražený:
ČLOVĚK.

Člověk, který má v rukou nejvyšší sílu ve vesmíru.
Člověk, který vlastní nejcennější komoditu světa.

Co je ta síla?
MYŠLENKA
Co je ta komodita?
POZORNOST

Kvůli této síle se vedou všechny války světa.
Je to zdroj energie, který živí cizí zájmy.

Jak byste to udělali, kdybyste chtěli člověku vzít něco,
co by mohl využít pro sebe,
ale vy to potřebujete pro svůj zisk?

Bojovali byste o jeho pozornost,
abyste ovlivnili jeho myšlenky.

A tak jsme po staletí rozdělováni do šiků.
Infikováni pravdami, které přijímáme a dál rozvíjíme.

Svou energií živíme války jiných.

Umíráme na bojištích.
Umíráme v rozbitých vztazích.
Umíráme ve vlastních tělech.

Jenže dnes už jsme schopni to vidět.

Uvědomit si, že jsme oběťmi manipulace.

Ne oni – JÁ.
OSOBNÍ JÁ každého z nás.
To JÁ se musí očistit od pýchy a falešné nadřazenosti.

A tohle je jediný boj, který má smysl.
Boj se sebou.

Porazit své programy.
Zvyky.
Pýchu ega.
Víry, přesvědčení, iluze.

V tomhle boji získáváme zpět svou sílu.
Přebíráme kormidlo.

Učíme se zodpovídat za směr svého života.

Začínáme zaměřovat svou pozornost na rozvoj toho nejcennějšího –
SVÉHO LIDSKÉHO ŽIVOTA.

Začínáme tvořit vědomě.
TVOŘIT TO, CO CHCEME,
a ne opak, který nás vysiluje.

Ano, zatím to neumíme dokonale.

Padáme do pastí strachů, křivd, hněvu, pomsty.
Držíme se sebelítosti, viny, nadřazenosti.

Ale už vidíme.

Už cítíme, jak se zlé myšlenky vrací,
a jak je v sobě neumíme zastavit,
jako bychom na nich byli závislí.

Vidíme, jak pak ničí naše těla, nálady, vztahy, zdraví.

Každý den čelíme těmto útokům.

Už rozeznáváme, co nás posiluje a co oslabuje.

Možná stále mnoho bitev prohráváme.
Ale už známe i chuť vítězství.

A pochopili jsme, že tou silou, která vše přemůže,
je LÁSKA.

Láska ve všech svých podobách:
přijetí, pochopení, péči..
soucitu, laskavosti, důvěry, odpuštění..
radosti, podpory, úcty, vděčnosti..

Bylo těžké uzdravit nejdřív sebe.

Dát si to, co nám chybělo.
Dát si to, co jsme se snažili získat od druhých.

Ale i tuhle lest jsme odhalili.

Ano, každý den ještě odklízíme nánosy nelásky,
kterou jsme dědili po generace.

Ale láska v nás už svítí.
Více a více..
Ukazuje cestu..
Cestu prostou a čistou.

Osvobozenou od kouzel naší očarované mysli.

Odkládáme brýle, které nám ukazovaly loutková dramata,
a znovu vidíme květiny, řeky, lidské oči.
Slyšíme smích, bzukot včel, kočičí předení.
Cítíme vůni, jemnost doteku.

Naše studna už občas bývá plná.
Někdy dokonce přetéká.

Tiše.
Neviditelně v hluku reklam a zpráv.

Ale právě tehdy vrací život tam, kde se umíralo.

Právě tehdy se rodí naše skutečná moc.

Ne moc zbraní.
Ne moc manipulace.
Ne moc strachu.

Ale moc člověka, který se rozhodl být bdělý.

Který se rozhodl chránit svou pozornost.

Který se rozhodl tvořit vědomě.

Až tehdy přestáváme být oběťmi.
A stáváme se tvůrci.

Tady začíná skutečná revoluce.

Tady začíná návrat k

NAŠÍ SÍLE