NEVÍM, JAK BÝT ŠŤASTNÁ

NEVÍM, JAK BÝT ŠŤASTNÁ
Námět:
Máma mě nemá ráda...
Má ráda jen sebe...
Nechce se mi žít..
Nevím jak žít..
Nevím, jak být šťastná..
Nezvládám být sama..
Chtěla bych vztah s mužem..
Toužím po někom, kdo se o mě bude zajímat..
Muži, které potkávám, jsou sobci, povaleči..
Jen se svými dospělými dcerami se cítím dobře..

Odpověď:
Nevím, jak být šťastná. Čekání na štěstí. Že přijde máma, muž, dcera.. a budou dělat něco, abych byla šťastná. Ale nevím co. Protože, nevím, co mě dělá šťastnou.
Oni by to ale měli vědět a dělat to. A jestli ne, tak jsou to jen sobci, kteří myslí jen na svoje štěstí - jako máma a muži, které potkávám..
Aspoň dcery mě chápou. Vědí, jak jsem trpěla rozvodem. Rozumí mi. Dcery se o mě zajímají.
Škoda, že mají taky smůlu v partnerských vztazích. Trpím s nimi. Tak bych jim přála, aby byly milované..
Máma, která se stará jen o sebe, je špatná..
A její dávno dospělá dcera, která se nepostará o sebe a své štěstí a požaduje ho od jiných, je tedy ta dobrá?
Stane se dokonce závislá na svých dětech, které ji nedokážou odmítnout. Jak těžké chvíle přijdou, až budou chtít žít vlastní životy a nezachraňovat mámu? Kolik výčitek padne?
Nechceme snad, aby naši blízcí byli šťastní?
Nechtějí naši blízcí, abychom my byli šťastní?
Proč tedy aspoň jim neuděláme radost tím, že my sami budeme šťastní?
Je to sobectví? Být šťastná?
Byla bych jako máma, kterou nechci přijmout?
Kdy se dávno dospělá dcera své sobecké mámy rozhodne dospět?
Neočekávat, neobviňovat a neviset na svém okolí?
Je vůbec možné udělat šťastným někoho,
kdo neví, co je to být šťastný?
Jak těžký úkol to je?
A proč se má někdo starat o štěstí někoho jiného?
Uvař mi tu svíčkovou. Prý je to vynikající jídlo..
Cos mi to uvařil? Co je to za omáčku? Vždyť je to jen zelenina, maso a smetana.. Tímhle mě odbýváš a určitě si sám jíš tu svíčkovou. Jsi sobec. Proč já mám pořád takovou smůlu?
Nepoznám svíčkovou, když se nesnažím ji poznat. Můžu mít kdykoli svíčkovou, když se ji naučím vařit a nebudu jen čekat na někoho, kdo mi ji udělá..
A potom ocením kvalitu svíčkové, kterou dělá někdo jiný...
Nepoznám štěstí, když se nesnažím ho poznat.
Můžu být šťastná pořád, když se naučím sama sebe dělat šťastnou a nebudu jen čekat na někoho, kdo mě šťastnou udělá..
A potom ocením kvalitu vztahu, když budu ještě šťastnější s někým než jsem šťastná sama se sebou.. A to už musí být..
Co je to štěstí?
Myšlenka, která mě těší.
Myšlenka, která přináší příjemné pocity..
Pozornost, kterou zaměřím na to, co mi dělá příjemné pocity..
Slunce, které ráno kouká do oken. Rosa v trávě. Voňavá káva. Ptačí zpěv. Teplá voda. Měkký ručník. Hezká písnička. Pěkná vzpomínka. Laskavé slovo, které vyslovím, i které uslyším. Úsměv, který dám, i který dostanu . Naslouchání, které poskytnu, i které je mi poskytnuto.
Příjemná procházka. Práce, které dám význam. Vyžehlené prádlo. Moudrost v knihách. Plánování výletu..
Štěstí je spousta malých chvil, které vnímám a jsem ochotná vidět jejich krásu.
Štěstí je radost a láska, kterou dám a přijímám..
Štěstí se tak zabydlí v duši.
A je tam pořád.
Nepotřebuje nikoho a nic.
A je ho tolik, že tryská ven..
Rozlévá se kolem až teče jako řeka..
A jednou se potká s jinou řekou..
A plynou spolu lehce až moře..