OPOZICE

OPOZICE

Přijdeš za mnou s otázkou,
ale nechceš slyšet odpověď..

Chceš jen, abych ti potvrdila správnost tvého postoje..

Když ti dám svůj náhled k tvému tématu,
a ten je jiný než tvůj,
jdeš do opozice a já jsem protivník..

Začneš vysvětlovat, obhajovat a dokonce i útočit..
A já tam stojím, je mi to celkem jedno, jak ty to máš, respektuji to, netýká se mě to..

Najednou cítím, že mi dochází trpělivost..
Cítím se jak zeď, do které pálíš tenisové míčky a ty se jen vrací zpět k tobě.
Potřebuješ přesvědčit mě nebo sebe?

Za chvíli mě to přestává bavit..
A se stoupající intenzitou toho mám víc a víc dost..
Nejsi prostě ochotný se otevřít jiným možnostem, tak jsem tam úplně zbytečná.

Nezlobím se na tebe.
Znám to velmi dobře ze svého vlastního života.

Ten, kdo mi ukazoval mé vlastní odpory, ideály a bloky, se stával nepřítelem a nepřijatelným narušitelem hranic. Narazil na mou tvrdou hlavu a býčí rohy.

O ty hranice tady šlo. Hranice, které mě oddělovaly od plynulého toku bytí. Hranice, které jsem kdysi potřebovala pro svoji ochranu. A kdo mi je chtěl brát, ve mě probudil starý strach.

Jenže ten strach tu byl správně. Žádal si pozornost a inventuru. A když jsem to provedla, zjistila jsem, že už tu ochranu nepotřebuji, že už mi jen brání v další cestě.

Nezlobím se na tebe. Ty si pracuješ na svých tématech..

Ale je tu moje téma..
Jak ustát roli "narušitele hranic", abych s tím byla spokojená.

Vídala jsem v minulosti dehonestaci, pýchu a obranu a útok.. Netrpělivost, která zanechala pachuť..
A i toto mám sama ve svém repertoáru..

Ta cesta je laskavost, pochopení, pokora a respekt. Práce s vlastním egem a očekáváními.
Otevřená, ale láskyplná komunikace.

Pořád je prostor pro růst.