OVČANI

OVČANI

Ovčanem je nazýván ten občan,
který podléhá manipulaci
a slepě podporuje vlky
převlečené v rouše beránčím.

A kdybyste měli někoho konkrétně jmenovat,
určitě byste přesně věděli,
na koho ukázat prstem.

O ukazování prstem už ale také něco víme.
Jeden prst míří na něj
a tři prsty směřují zpátky ke mně.

A palec — ten nejsilnější a nejpohyblivější —
ukazuje úplně jinam.
Jenže jeho roli často přehlížíme.

Možná je čas připustit si,
že manipulaci podléháme všichni.

A právě palec nám naznačuje,
že to hlavní se možná odehrává
někde úplně jinde, než kam se díváme.

V posledních letech jsme vystavováni
různým tlakům a manipulacím,
které aktivují naše individuální
i kolektivní strachy.

Strach o zdraví, o svobodu, o spravedlnost, o život.
O budoucnost, o obživu, o děti.
Strach ze stáří, z bezmoci, ze samoty, z nedostatku…

A spolu s těmito strachy
se uvolňují emoce, které se derou ven
a někdy nad námi přebírají vládu.

Tak jako při nemoci
přichází bolest, trápení i ztráta.

Abychom se mohli uzdravit,
musíme pochopit příčiny
své nemoci.

Zůstaneme-li v roli oběti,
stáváme se bezmocnými
a odevzdáváme svůj život okolnostem.

Přijmeme-li však zodpovědnost
a začneme hledat příčiny své bolesti,
získáváme zpět vlastní sílu.

Podobnou nemocí dnes procházíme jako lidstvo.

Jsme vyzýváni, abychom přestali hledat viníky venku
a začali objevovat své vlastní strachy a zranění.

Abychom je uviděli, pochopili sebe
a díky tomu dokázali chápat i druhé.

A především —
abychom přestali opakovat to,
co bylo příčinou utrpení,
které dnes cítíme.

Kéž se dokážeme vracet do klidu,
i když nás náš vnitřní nesouhlas
táhne do boje.

Možná se právě uzdravujeme
z nemoci bezmoci.

A proto to tak bolí.

Z ovčanů se rodí občané.

Lidé s úctou k jedinečnosti každého z nás.

Lidé jednající z klidu,
ne ze svých zranění.

Ať se nám podaří
vést sami sebe
s respektem a vědomím.