PING PONG

PING PONG
Zkouším se zamyslet, jestli jsem spíš PING nebo PONG
PING je ten, kdo rozehrává
PONG je ten, kdo reaguje na přihrávku.
Kdykoliv něco tvořím - vysílám ze sebe - jsem PING
Kdykoliv reaguji na něco, na někoho - jsem PONG
Být PING je mi sympatičtější
ale zase bez PONGa, bych neměla zpětnou vazbu na mé PINGování.
To by mě nebavilo..
Podle PONGa poznám, jestli PINGuji hezky nebo nehezky.
Podle reakce PONGa můžu upravovat způsob, kterým tvořím až do to fáze, kde budu se svým pingováním spokojená.
Být PONG je tedy taky dobré.
Když si UVĚDOMÍM, že dávám zpětnou vazbu.
Když si UVĚDOMÍM, že si taky můžu hrát a volím pro mě ten nejlepší způsob hry.
Když si UVĚDOMÍM, že mám možnost se trénovat a učit se.
Když si UVĚDOMÍM, že mám možnost poznat sám sebe třeba i ve stresové situaci.
Když si UVĚDOMÍM, že nemusím pasivně PINGovy přihrávky jen přijímat, nebo se jen před nimi krýt, nebo před nimi jen utíkat, nebo se jen bránit útokem.
Jsem PING a jsem i PONG.
A obojím jsem ráda, když si UVĚDOMUJI, že tím jsem.
Nerada tím jsem, jen když si NEUVĚDOMUJI, že tím jsem a nechám se válcovat, nebo nedej bože, válcuji někoho já.
Tak mě ta úvaha dovedla úplně jinam, ale taky dobrý, ne? :)
něco jako VĚDOMÁ KOMUNIKACE