POCIT JAKO PROUD

POCIT JAKO PROUD

Pocity jsou jako tykadla,
kterými čteme energii kolem sebe.

Poznáme, kdy a s kým se cítíme dobře.
Poznáme, co nám nesvědčí.

Jako bychom byli zaplaveni energií proudu,
který se právě žene kolem nás.

Ne každý proud však dokážeme vnímat svými smysly.

Někdy nás zalije proud, který teče hluboko v řece našeho podvědomí.

Nevidíme důvod, nerozumíme proč,
jen cítíme něco,
co často vůbec cítit nechceme.

Nepříjemný proud může jen proběhnout kolem,
anebo nás zachytí a nese s sebou.

Když začneme přidávat k pocitům bolestivé myšlenky,
podpoříme proud vlastní energií..
a ten zesílí.

Když pocity odmítáme, potlačujeme,
když se snažíme ze všech sil vyplavat z proudu ven,
vnášíme tím ještě víc energie do místa, kde právě jsme.

A přitom…
je to jen proud.

Poryv větru, mlha, tlaková níž, nostalgický tón.

Prostor, který tě právě pohltil.

Zastav se v něm.
Vnímej ho.
Buď přítomný.

Nechej tu energii projít.
Nechoď s ní dál.
Ani s ní nebojuj.

Nechej ji, ať přinese i odnese, co k ní patří.

Možná nese nějakou zprávu, pozdrav, připomenutí.

Až odplyne, třeba pochopíš
a možná také ne.

Možná právě to je zpráva sama:

že procházíme vlnami a proudy,
které nevidíme, jen cítíme.

A za každou vlnou zase přichází klid.
Nebo jiná vlnka.

Naším úkolem není tančit s proudy,
ani s nimi bojovat.

Naším úkolem je nacházet ticho
i v oku hurikánu.

Najít vnitřní klid
a harmonii cestovatele proudy vesmíru.