POKLADY V HLUBINÁCH

POKLADY V HLUBINÁCH
Kdykoliv jdu ke dnu,
ztrácím pohled na slunce,
který vídám z hladiny,
a který mi přináší hřejivé pocity bezpečí a radosti ...
právě tehdy, na cestě do hlubin mé duše,
ve kterých je tma a zima,
směřující ke dnu mé důvěry v život, bezpečí a radost,
mohu najít blátem zanesené poklady mého bytí
A jestli mě neovládne panika,
neoslepí tma,
neochromí zima...
jestli budu mít odvahu....
ten poklad vytáhnu z bláta,
z posledních sil začnu kopat nohama
a vynesu ho na hladinu,
abych si ho mohla prohlédnout a pochopit,
k čemu ho mám
a proč mě stahoval na tmavé, studené dno...
POKLADY V HLUBINÁCH mé duše,
schovávají pro mě bohatství mé moudrosti a lehkosti
a chtějí být nalezeny a odkryty...