POPELKA

POPELKA

Dýchne na sklo, aby aspoň trošku zahlédla svět, po kterém touží.
Dívka, co stojí venku v mrazivé noci, nahlíží do plesového sálu plného krásy.
Dívka, která touží po teple, světle, lásce, dostatku..

Prožila už spoustu těžkých dnů.
Zvykla si, že někam nepatří..
Že něco nemá, nedostává..
Jen ta touha jí zůstala.
Nenaplněné místo v srdci..

Ptá se sama sebe: "proč"?
Proč jiní mohou, ale já ne?

Kdysi se tím hodně trápila.
Cítila křivdu a lítost.
I dnes je cítí, ale současně přišlo nějaké tiché smíření.
Jen ta touha..
Kdyby i ta utichla..

Trošička zájmu a lásky
přinesla jí tři oříšky a s nimi příležitost
nahlédnout do toho krásného světa.

Musela prokázat hodně odvahy a odhodlání..
Musela najít způsob jak změnit ustálený běh věcí..

A potom to dokázala..
Vešla do nádherného, zářícího sálu
Skrytá v šatech se závojem, ve kterých nemusela být sama sebou.

Našla tam zájem, našla obdiv, vzbudila lásku, ..

Našla tam i štěstí?
Proč by utíkala?

Ta dívka v tom sále, v těch šatech se závojem přes tvář..
to přece nebyla ona..
A tohle nebyl její svět..

Ano, teď tu byla..
Měla všechno, po čem toužila..
A stejně potřebovala utéct.
Vrátit se do svých starých šatů,
do nelaskavého domova.

Tam přece patřila.
To byl její svět.

Jak by mohla žít ve lži?
Snažit se být někým, kým ale není?

Svou, i když skrývanou krásou, však omámila prince.
A ten ji hledal. Chtěl jí dát své srdce. Chtěl ji přijmout do svého světa.

Našli se a byla svatba. A prý žili šťastně až do smrti.
Jenže tady pohádka končí.

Byla však Popelka opravdu jen šťastná?
Měla teď přístup do toho krásného světa, měla lásku svého prince, přívětivé vztahy..

Kolikrát ještě musela nebo aspoň chtěla utéct,
než uvěřila, že tento svět je tady pro ni?
Že v těch nových šatech může zůstat sama sebou..
Že se nemusí ukrývat za závojem..

Jak dlouho si zvykala na tento nový pocit?
Jak dlouho se cítila nehodná kvalit nového života?

Nestačilo, že se změnil svět kolem ní..
Musela uvěřit v sobě, že si to zaslouží..
Musela si vytvořit nějaké nové své já,
které bude stále pravdivé v sobě i navenek.

Touha ji vedla k tomu,
aby se z Popelky proměnila v královnu.
Nejen venku.
Hlavně uvnitř sebe.
Rozzářila a uvěřila v nádheru svého vnitřního paláce.