O PRÁVU NA ŽIVOT

O PRÁVU NA ŽIVOT

Květiny, zvířata, hory, moře, kameny..
JSOU přirozenou součástí naší existence..

Člověk, vybavený vědomím sebe sama,
o svém právu jen BÝT
paradoxně pochybuje..

Pro obhájení své existence potřebuje potvrzení,
které si chce koupit:
- Užitečností, službou..
- Úspěchem, oceněním..
- Získáním pozornosti, lásky..

A tak vkládá spoustu energie do získání potvrzení,
že jeho existence má smyl.

Čím víc do toho "kola" tlačí, tím víc se vyčerpává
a tím důležitější je, aby se k němu požadovaná energie vracela zpět.

Návrat zvenčí zpět k němu mu přináší uspokojení, radost, někdy i extázi.
A znovu mu to dává chuť se do kola opřít.

Pokud však nedostává zpět, přichází smutek, strach, panika, zoufalství.
Pocit, že za nic nestojím. Nejsem dost dobrý.
Jeho hodnota a právo být sebou se otřese v základech.

Možná znovu přitlačí. Možná se smíří s tím, že zpět dostává méně.
Uvěří, že se málo snaží, že si nezaslouží..
Pokusí se být lepší. A ještě víc…

Nebo si vybere jiné kolo v domněnce,
že chyba byla v těch, kdo mu nevraceli zpět.

A tak dělá totéž,
Jen jinde a trochu jinak..
A výsledky budou za čas stejné..

Jednou se úplně vyčerpá.
Natolik, že nedokáže tlačit do svého kola.
Upadne do apatie, rezignace.
Zůstane stát vedle svého kola, svého památníku či pomníku..

Přitom vždy, když byl ve fázi nedostatku,
dostal možnost zahlédnout ten mechanismus.

Přestat tlačit a krmit nenasytné soukolí sám sebou.

Odejít a podívat se na
květiny, zvířata, hory, moře, kameny..

Nadýchat se vzduchu, slunce, vody, …

Splynout s vyživující existencí
a napojit se na tu nekonečnou energii.

Radost, klid, spokojenost,
která takto tiše vstoupí do všedních dnů,
je zdarma a vždy přístupná.

Není k ní potřeba nic víc, než vnímání..

Protéká námi a nese nás do jiných vod..

Tam není třeba točit kolem, aby přitékalo zpět..

Tam se teče..

Proud se může měnit.
Není jen klidný a bez peřejí a kamenů..

Ale nikdy nás nevystaví otázce,
Jestli jsem dost, jestli si zasloužím, jestli mám právo..

Nové otázky budou o tom,
- Čím ještě si bráním
- Čím si zavazím
- Jaká vlastní omezení si stavím do cesty.

Protože na konci té cesty je oceán..
A tam už jen tak o nějaký balvan nezakopneme..