PUSŤ SE A BĚŽ

PUSŤ SE A BĚŽ…

Jak s páskou na očích
klopýtáme realitou vlastních dní,
když odmítáme vidět a vnímat svou starou bolest a žal.

Lidé, které máme kolem sebe,
obnažují naše rány a strachy..
v nevědomé snaze pomoci nám prohlédnout..

Uděláme z nich viníky..
Příčinu naší smůly a neštěstí..
Je to první a přirozená obranná reakce..

A často, příliš často, zůstáváme v tomto nastavení..
Slepí a hluší střílíme kolem sebe po jiných
ze strachu z vlastního ohrožení..

A naše dny se stávají temnějšími víc a víc..
Přes pásku na očích světlo neproniká..
Srdce se zavírá a život zpomalí svůj tep..

Na tebe se čeká,
abys tu pásku strhnul z očí…
Viděl v těch lidech, v těch příbězích ne příčiny
ale důsledky svých slepých kroků..

Ptal se, díval se, vnímal a cítil sebe..
Objevoval v sobě hluboké tůně žalu zarostlé plevelem času.

Pusť k sobě světlo.
Odhoď zbraně slov a paží.
Zahlédni tu lásku, která ti v tom pomáhá..

Otevři se životu a jeho běhu nekonečných proměn.

Připoj se a staň se potokem, bystřinou..
Klokotavým, radostným proudem
přeskakujícím kamínky
a obtékajícím velké balvany..

Stáhni si tu pásku z očí..

PUSŤ SE A BĚŽ…