RACIONALITA A SPIRITUALITA

RACIONALITA A SPIRITUALITA

Racionalita je jako auto, které nás má dopravit k cíli.
Bez záměru duše by ale jen stálo na místě a rezivělo.

Duše tvoří touhy a záměry – a díky tomu má racionalita co dělat. Má za úkol uskutečnit tyto záměry ve hmotném světě.

Občas se ale stane, že auto (racionalita) začne duši do záměru "kecat". Porouchá se, stávkuje, prostě nejede. Objeví se překážka.

Často se pak ukáže, že ta překážka byla vlastně prospěšná.
Věřím, že v těch chvílích promlouvá duch – vyšší já, nebo nějaká síla, která nás vede, aby nás udržela na naší cestě a nenechala nás odklonit se od plánu, se kterým jsme sem přišli.

Jindy je porucha "auta" způsobena strachem, pochybnostmi, přílišnou praktičností nebo zkušenostmi – tedy egem.

A není vždy snadné poznat, kdo zrovna drží volant.

Když je záměr duše zastaven duchem, nezbývá než přijmout, že teď to prostě nejde. Přestat tlačit.
Snaha pak bývá kontraproduktivní – záměr ztrácí lehkost, vysiluje nás. Je to jako tlačit auto, které nechce jet.
Možná se má věc stát jinak. Možná je třeba otevřít se jiným možnostem

Když je záměr duše zablokovaný racionalitou, přichází tíha, strach, obavy, zoufalství, apatie.
V takovém případě je potřeba najít odvahu, vytrvalost, rozhodnutí a znovu posílit motivaci.

Z toho mi vychází:
Duše (spiritualita) sní, tvoří, raduje se.

Racionalita je nástroj, který pomáhá s realizací – když to jde i když to nejde.

A když to nejde, je to výzva pro duši, aby do záměru vložila více energie – ať už odvahu, smíření, nebo ochotu ke změně.

Šéfem je duch – vyšší já.
Dohlíží na duši i tělo, jako loutkovodič, který hýbe postavičkami, nechává je mluvit, hrát a tvořit jejich příběh.