ROVNOVÁHA

ROVNOVÁHA

Každý z nás a všechno, co nás obklopuje,
je součástí existence.

Jsem součástí celku
Jsem samostatná část.
Jsem i celkem pro všechny své části.

Vnímám podle zaměření pozornosti.

Mohu se dívat hvězdářským dalekohledem
daleko do vesmíru.
Mohu se dívat přes mikroskop hluboko do buněk.

Objevuji tak neznámé světy,
které jsou tu pořád..
Pro mě však až v okamžiku,
kdy na ně zaměřím pozornost.
A přesto jsem v nich neustále přítomná.

Zaměřením pozornosti vkládám svoji energii.
A tím podporuji existenci.
Svou interpretací se mohu začít projevovat.

Nemusím nic vědět o vesmíru ani o buňkách.
Existují i bez informací.

Nějaká přirozená inteligence ve mně ví,
o co jde. Chápe to propojení a nekonečnost. Cítí, že všechno je vším.
Že není začátek ani konec.

Tak špatně se to vkládá do slov.
Slova umí překroutit tu mnou právě vnímanou realitu.
A jejich uchopení druhými ji mění znovu.
Proto vědění nemůže být jen o informacích.

Tak jako dítěti nevysvětlujete,
co je to voda.

Nepotřebujete mu dát tisíc informací, studií, rozborů,..

Jen ukážete a řeknete,
tohle je VODA .

Přidělíte slovo v jazyce, kterým chcete komunikovat a vše ostatní je zbytečné.

A dítě samo pak objevuje vlastnosti vody.
Používá ji pro své hry. Pije ji. Myje se v ní. Později třeba postaví vodní elektrárnu.
Voda je teplá, studená, slaná, špinavá, divoká, dešťová...
Pomáhá i škodí. Chybí i přebývá.
Tolik forem, vlastností. Tolik možností..

Nepotřebujeme informace,
abychom mohli vnímat.

Informace jsou jen ta slova, kterými kdosi popisuje a jiný si přebírá dle svého vnímání své zaměření pozornosti.
Informace jsou vždy jen částí celku.
Liší se podle záměru.

A tak jako málo vody škodí,
škodí i moc vody.

Dobro určuje správná míra.
Vody.
A nejen vody.
VŠEHO

Jakmile začne převažovat cokoli a brát si dominanci, vychylujeme se z rovnováhy.

Přinese nám to extrémy.
Pro někoho a něco to bude hodně dobré.
Pro někoho a něco to bude hodně zlé.

Celek to neohrozí.
Dříve nebo později se kyvadlo zhoupne zase opačným směrem.

A někde uvnitř to víme.
Proto si třeba pořídíme dřevo na zimu,
protože slunce bude nějaký čas daleko.
Teplo, které nám bude chybět,
bude potřeba dodat jinak.

Není to žádná věda.
Je to přirozený cyklus a jeho přizpůsobení se a přijetí.

Přemíra informací jen odvádí pozornost od vlastního vnímání a rozhodování se podle přírodních zákonů.

Pohyb je život.
Ale velké vychýlení od středu ho dělá dramatickým a těžkým.
Jako chůze se široce rozkročenýma nohama je obtížná a daleko tak nedojdeme.

Jsme součástí celku a jako jeho samostatné části jsme povoláni k udržování rovnováhy.
Jak nahoře, tak dole.

A to je naše odpovědnost.
Snažit se udržovat

ROVNOVÁHU