SEBEVĚDOMÍ

SEBEVĚDOMÍ

Už mám za sebou kus práce..
Mám se ráda..
Jsem se sebou ráda..
Rozumím si a fandím si..
Mé okolí mě přijímá a oceňuje..

A tak mě překvapí,
když mě zase přepadne starý známý pocit
"nejsem dost dobrá"

Ten muž je tak přitažlivý.
Navíc je úspěšný.
Chová se ke mně hezky.
Lehce se mnou flirtuje..
Ale dost na to, aby rozehrál mé představy..

A najednou vidím své nedostatky,
svou nedokonalost, nedostatečnost..

Dokonce nesmyslně začnu žárlit na ženy,
mnohem mladší, hezčí, stylovější..

Hej! Co to jako je? Prober se!!

To bys chtěla?
Bát se o muže, jestli se nezakouká jinde?
Čekat, až si na tebe udělá chvíli čas?
Být omámená chvilkou pozornosti
a nevidět ty lány času nezájmu?

Uklízet, make-upovat, vyvařovat,..
Snažit se být nejdokonalejší z dokonalých..

Aby nebylo vidět, že jsem
nepořádná, obyčejná, líná..

Proč? Proboha proč?

Ozvala se stará touha po nedostupném tátovi..
Zvyk snažit se, trpět, čekat..
Zkušenost nebýt ta důležitá, jediná a první..

Tohle mi nedává smysl.
To už přece mám za sebou.

Ale někde uvnitř mě to stále žije.
A připomíná se to, jako tříska,
která ti náhle vjede do kůže..

Proč? Proč teď? Co si mám uvědomit?

Možná mám ocenit klid, který mám..
Pozornost, kterou dostávám,
i když mi nepřijde takhle vzrušující..

S úlevou si rozcuchaná číst a pít kafe..
Dnešní oběd uvařit až zítra..
Vysavač nechat odpočívat v komoře..

Nasedni do svého luxusního vozu,
Donchuáne táto..
.. a odfrč si zase do svého světa úspěchu a lesku,
ve kterém já bych byla ztracená a nejistá..

V tom bludišti bych bloudila..
Stejně jako v něm bloudíš i ty..

Pořád něco hledáš a nenacházíš klid..

Já už jsem ho našla..

Děkuji ti,
že jsi mi pomohl si to znovu uvědomit..