SINUSOIDA

SINUSOIDA

Lidský život, stejně jako všechno ostatní, prochází cykly.

Obdobími s vlastními zákonitostmi a pravidly.
Ať se nám to líbí, nebo ne.

Začínáme v bodě nula.
Nemáme nic.
Neumíme nic.
Jsme zcela závislí na péči druhých.
Bereme.

Pak přichází dětství.
Rosteme, sílíme, učíme se.
Stále bereme, ale už dáváme první drobné úsilí zpět.
Až se jednoho dne postavíme na vlastní nohy.

Dospělost.
Vrchol sinusoidy.
Budujeme, tvoříme, milujeme, rozmnožujeme se.
Máme.
Dostali jsme – a nyní z toho dáváme život něčemu novému.

A pak... začne cesta dolů.
Pomalu se vracíme zpět k bodu nula.
To, co jsme získali, předáváme dál.

Zkušenosti.
Moudrost.
Péči.
Majetek.

Čím blíž jsme konci, tím víc se opět stáváme závislými na druhých.
Až nakonec odevzdáme i to poslední, co nám zbylo – tělo.

Každý cyklus má svůj smysl.
Každá fáze života svou roli.

Děti, o které není pečováno...
Dospělí, kteří netvoří...
Senioři, kteří nepředávají...

To vše narušuje přirozený řád.
A kde není rovnováha, tam vzniká bolest.

Nedostatečná péče o malé děti.
Přehnaná kontrola dospívajících.
Nečinnost v dospělosti.
Ignorování slabších.
Snaha seniorů držet se minulého vrcholu.

Každý by si měl uvědomit,
kde na sinusoidě stojí – a kde jsou jeho blízcí.

Přijmout pravidla života a hrát čistou hru.

Nechtít na jaře sklízet plody.
Nechtít v létě zapomínat na jaro či zimu.
Neodmítat podzimní zklidnění.
Nechtít v zimě posilovat kořeny.

Respektovat přirozený řád.
Vydat správnou energii ve správný čas.

Pokud jsi dospělý člověk v plné síle:
→ Měj děti. Pečuj o ně. Dávej jim ze svého bohatství – nejen materiálního.
→ Starej se o seniory. O ty, kteří ti kdysi dávali, když jsi rostl.
Nic, co je dnes, by nebylo bez těch, kdo byli před námi.

Pokud jsi již za vrcholem:
→ Přijmi svá omezení.
→ Neztrácej se v minulosti.
→ Předávej moudrost, ne frustraci.

Když necháme život plynout v přirozeném rytmu, vzniká ta nejkrásnější a život podporující energie.

LÁSKA