ŠTĚSTÍ JE NECÍTIT NIC

ŠTĚSTÍ JE NECÍTIT NIC
Moje pocity byly překážkou k mému štěstí.
Cítila jsem výčitky vůči rodičům.
Cítila jsem zklamání ze vztahů.
Cítila jsem se nehodnotná a potřebovala jsem někam patřit.
Cítila jsem strach z toho, jak to sama zvládnu.
Cítila jsem obavy ze samoty.
Teď nic z toho necítím.
Tohle necítění je jak vynoření se z hlubin na pevnou zem.
Tohle necítění je jak základy domu, který teprve teď mohu stavět do výšky.
A tak stavím.
A moc mě to baví.
A mám z toho radost.
A jsem šťastná.
Nic necítit je úžasné.
Protože až potom je prostor pro klidné, spokojené, radostné tvoření a bytí.
Měla jsem o "štěstí" úplně jinou představu.
Že je to euforie nebo nějaká silná emoce.
Teď vím, že
moje štěstí přišlo, až jsem necítila nic.