THE END

09.03.2023

THE END

Velice mě baví pohledy zpět do mé minulosti..

Je to jako film, který jsem točila..
Hrála jsem hlavní roli a ve vedlejších rolích byla řada jiných herců, film byl zasazen do nějakého prostředí, času, okolností..

Byla by škoda se na něj taky nepodívat,
jen proto, že mě teď příliš zaměstnává role, kterou hraji dnes..

Musím se opravdu ze srdce smát,
když vidím tu holku,
která moc chtěla něco,
co ale později už vůbec nechtěla..
Jak nechtěla něco,
co by později zase chtěla..

Jak stála, čekala u dveří,
které byly jasně zavřené..
Jak na ně ťukala, tloukla, vymýšlela, jak to udělat, jen aby se pro ni otevřely..
Kolik utrpení, snahy, touhy u toho bylo..

A až se to povedlo,
přišla pointa..
našla za nimi jen další trápení.
A tak ty dveře s úlevou sama zase zavřela
a šla dál.

Zatímco jiné dveře byly dokořán.
Zvaly ji, vítaly,
nabízely klid, pohodu, radost..
a ona je odmítla..
Bez zájmu je míjela..

Některé "věci", které chtěla,
naopak přicházely velmi snadno a lehce.
Pokud to byly milé příjemnosti,
na kterých zase až tolik nezáleželo,
dokázala je i s lehkostí přijmout..

Čím větší důležitost "věcem" dávala,
tím obtížněji přijímala jednoduchost,
s jakou mohly vstoupit do jejího světa.
Bez té bolestné touhy,
jakoby nemohly mít cenu..

A tak TOTÉŽ,
jednou s touhou a podruhé bez touhy,
měnilo svou hodnotu..
V čase se to opakovalo
a různě se prohazovalo..

Kdyby to byl film na 90 minut,
tak se vážně budeš smát,
nebo se držet za hlavu a ťukat si na čelo..

A hlavní myšlenkou filmu bude,
že "věci" se stejně dějí..

Ať chceš nebo nechceš,
ať se snažíš nebo nesnažíš,..
příběh jede v nějaké základní linii.

A ta tvoje figurka si jen vybírá,
jestli v tom příběhu
bude střílet,
mít pouta na rukou,
bude se slunit na jachtě
nebo překonávat Mont Everest..
Jestli chce bojovat, trpět,
užívat si nebo zdolávat překážky..

S tím, jakou roli a jak ji chce hrát,
je spojeno to její chtění a touhy
a nechtění a odmítání..

Podle toho vybírá dveře,
které ji zavedou do správného studia s potřebnými kulisami a herci..

Tak jo, tak si hraj...
Ono je to vlastně fuk.

Až se budeš moc vzdalovat od hlavního tématu,
ono tě něco chytne a postaví tam,
kde máš být..

A tak jaké je poučení z příběhu?

Že se věci dějí přirozeně s lehkostí..

I ty, které si přeji..
I ty, které nevím, že si vlastně taky přeji..

Jen záměry mého ega ovlivňují
jak dramatické to dění bude..

Že ten příběh už je napsán..

a na mně záleží jen to,
jak ho emocionálně dobarvím..

THE END..

Bylo to hezké, že?