V MÉ HLAVĚ NĚKDO MLUVÍ

V MÉ HLAVĚ NĚKDO MLUVÍ

V mé hlavě někdo mluví.
Spíš kecá, nadává, stěžuje si, naříká..
Dělá si, co chce..

Tak jako srdce si bije, jak chce..
Jako krev si běhá, jak chce..
Plíce si dýchají a žaludek si tráví..
.. mé ego si žvaní..

Srdce, krev, plíce, žaludek,...
si plní své funkce
a nemusím to vůbec řešit..

Ego si zřejmě taky plní svoji funkci.

Jede si tu svoji písničku,
ze které je ale někdy těžko u srdce,
a špatně od žaludku,
krvi se zvedá tlak a dech se zrychluje..

A já mám smutek, blbou náladu, nemoc..

Kdo já?

Já jsem ten, který to všechno pozoruje..

Uviděl své ego jako součást sebe,
která působí na celek.

Co by zbylo z ega,
kdyby srdce, krev, plíce, i žaludek
neplnily své role?

Ego není víc. Ani míň.
Jen je..
Ale jeho role není vládnout všem ostatním.

Ten, kdo to vše pozoruje,
to je vyšší instance.
To je šéf.

To je ten, který si to může a má uvědomovat.
Vědomí.

Vědomí drží v rovnováze chod celého systému.

Nenechá žádnou ze svých částí ničit ty ostatní.

A tak, milé ego,
klidně si kecej, stěžuj si a lituj se..

Ale ani tebe už nebudu řešit..

Nejsi důležitější, i když bys tak rádo bylo..

Nastavuji ti dietní režim.
Pro harmonii celku.