VÍ TO NĚKDO?

VÍ TO NĚKDO?

Některé věci, události, pocity se nám stále vracejí..
Dějí se zase a znovu s novými lidmi, v jiných kulisách..

Mockrát se stanou, aniž bychom si všimli, že se opakují..
Mockrát se stanou, i když si všimneme, že se opakují..
Mockrát se stanou, i když se tolik snažíme, aby se neopakovaly..

Pokoušíme se o změnu..
Měníme lidi, měníme prostředí,
Dokonce měníme sebe..

Po období naděje se k nám ale znovu vrátí..

Už jsme toho tolik změnili..
Rozešli jsme se s viníky…
Opustili jsme toxické prostředí..
Naučili jsme se spoustu technik, jak pracovat na sobě..

Po všem tom úsilí a po všech těch zklamáních
přijde doba rezignace.
Už od nikoho nic nečekáme..
Už nikam nebo odnikud nechceme jít..
Už je nám jedno, jací jsme..

Tohle období může vypadat jako ztráta, prohra..
Vzdání se svých snů, představ, potřeb, sebe..

Temnota s abstinenčními těžkostmi..
Prázdno, skepse, osamělost..

A právě tenhle stav bez přání a odporů
vynese nás do jiného života vnímání..
Všechno, co se bude dít, se prostě stane..

Stalo by se stejně.
I kdybychom chtěli nebo nechtěli.
Rozdíl je jen v tom, že tomu nebráníme.

Neznamená to, že na vás teď můžou dříví štípat,
a vy se stoickým klidem snesete všechno…

Vlastně je to přesně naopak..

Nebráníte ani svým emocím, ani svým pocitům,
ani svým slovům..
Nebráníte tomu se cítit tak, jak se cítíte.

Vše se tak uvolní, stane se a odpluje.

Neodporování nechává všechno přijít, projít a odejít.

Nevydáváte sílu na ochranu před tím, co nechcete nechat přijít a projít..
Nevydáváte sílu na udržení toho, co nechcete nechat projít a odejít..

Důsledkem tohoto neodporování mimo jiné bude,
že některé věci, lidi, situace, činnosti,
které byly v minulosti součástí vašich dnů,
najednou prostě nesnesete.

Jako byste je nemohli už dál držet ve své blízkosti.
Jen si je představíte, zvedne se vám žaludek,
naskočí husí kůže
a vlastně nevíte přesně proč.

Hlava vám nabídne nějaká vysvětlení, řešení, …
ale tělo mluví jasně.
Prostě to nejde a není k tomu potřeba žádný důvod..

Jedině tento odpor bez důvodu,
je vnitřní kompas a navigace, na kterou se můžeme spoléhat.

Protože to takhle nešlo vždy.
Dokud naše mysl měla svá chci a nechci, svá proč a proto,
řídila nás navigace našich stále stejných, opakujících se myšlenek.
Vedla nás znovu a znovu
stejnými cestami, stejnými situacemi,
do stejných cílů..

Rozeznat, jaká navigace nás vede,
vyžaduje, abychom si tím vším prošli..
Nejde získat zkušenost bez prožitku.

Jak jen slovy popsat ten rozdíl?
Něco chtít nebo nechtít, protože a proto…
radí navigace mysli plná programů..
Něco cítit jako ano nebo ne, nevím proč..
říká navigace duše..

A jestli nás vede dobrou cestou?
Mysl bude váhat, pochybovat, obávat se, analyzovat, ..
Duše, ta to řešit nebude a půjde..

Kdo ví, jak vypadá dobrá cesta?
Z jaké perspektivy to budeme hodnotit?
Kde je začátek cesty a kde je její konec?

VÍ TO NĚKDO?