VÍM, ŽE SE DÍVÁŠ

VÍM, ŽE SE DÍVÁŠ

Vím, že se na mě díváš..

Možná se chvílemi stydím..
Za své vrásky..
Za své emoce..

Jenže tohle jsem já..
Mění mě čas
a mění mě prožívané zkušenosti.

Podléhám vlivu prostředí..

Kdykoli na mě nepůsobíš ty,
dělá to něco nebo někdo jiný..

A to mě ovlivňuje, mění…

Právě to mě vzdaluje od tebe..

To, že ses vzdal možnosti,
ovlivňovat mě tebou.

A tak rosteme nebo umíráme
každý sám…

Jestli se ještě někdy potkáme,
budeme zase překvapení tou změnou,
kterou jsme si prošli..

Jak by to vůbec mohlo být jinak?

Ten, kdo chce nebo musí jít dál sám,
posílí se ve své samotě, samostatnosti, síle …
nebo už to prostě nedá a spadne
a možná už nevstane..
Ať chce nebo nechce..

Ten, kdo chce nebýt a neumí být sám,
oslabí se v kontaktu se sebou samým.
Možná zabije svůj čas i s někým,
kdo za to nestojí..
Jen, aby nebyl sám..

A průsečík těch dvou se stává neuskutečnitelným nedohlednem..

Možná se potřebují zase znovu narodit..
Začít od nuly a potkat se na pěti..

Aby si neutíkali,
nevzdalovali se jeden druhému tak,
že se vzájemně ztrácejí, sotva se potkali..

VÍM, ŽE SE DÍVÁŠ..

Vím, že se aspoň díváš.