ŽENA NEMOCNÉHO SVĚTA

ŽENA NEMOCNÉHO SVĚTA

Tělo je tak moudré.
Vypne tě, uloží do postele, vezme ti hlas i sílu ..
Tady budeš, ani se nehneš a budeš poslouchat!!
Rozkáže jak milující, ale přísná matka.

Jak po zimnici přichází horečka,
tak po neklidu musí přijít klid..
Krůpěje na horkém čele přinášejí perličky příběhů,
s nabídkou porozumění a přijetí.

A téma ženy, téma matky navléká perličky do náhrdelníku poznání.

Svět je nemocný, vypíná nás, bere nám hlas i sílu.

Žena zavřená ve světě mužských pravidel a tabulek.
Žena vhozená do mužského světa hodnocení a úspěchu.
Žena se silnými svaly a vytrvalostí maratonového běžce.
Žena v sexy prádle, aby v muži vykřesala jiskru jeho mužnosti.
Žena pracant, kamarád, s vlastním kontem a kariérou.
Žena rozumná, praktická a racionální.
Žena parťačka a dobrá společnice.

Svět je nemocný.

Ženy jsou nemocné a vychovávají nemocné muže.
Ženy trpí neplodností. Umírají na připomínky toho, že jsou ženy.
Ředitelky, podnikatelky, super ženy s výkonem na 200 %
Bloudící v labyrintu mužského světa bez schopnosti najít radost, klid a smysl.

Deprese a strach ze ztrát.
Ženy hledající lásku u žen.
Ztráta základních instinktů pro zachování druhu.

Některé zaslechnou volání ženy v sobě.
Vyběhnou z ohrad, kterými je mužský svět zotročil.
Tančí při měsíci, ve vlasech květy a vlající sukně máčejí v ranní rose.
Potřebují zpátky. Zpátky k sobě. K prožitku. K pocitu. K radosti.
Probouzejí důvěru ve vlastní intuici. Naslouchají tepu přírody a přirozenosti.
Sedí v klidu s pohledem do dálky jen vnímají a cítí.

Ale je jich málo. A jako by byly z jiného světa.
Máme pocit přehnanosti. A možná cítíme i odpor.
My, nemocné děti nemocného světa.

Budeme s muži chodit na fotbal a sledovat jejich oblíbené pořady.
Budeme ochotné vyhovět, když se v nich probudí chuť.
Nasadíme tenisky, cyklo přilbu a vyrazíme s nimi zdolávat rekordy.
Budeme normální ženy pro nemocné muže.
Nemocné muže, syny nemocného světa.

Přitom sníme o ideálu.
Teplé náruči. Respektu a úctě. Hlubokém propojení. Důvěře a bezpečí. Něze.
Toužíme být pár. Být jin a jang.
Být ON a ONA. Adam a Eva. Bílá a černá.

Ideál, který je největší přirozeností na světě,
pokud známe své role,
pokud si je dovolíme hrát
a pokud je dovolíme hrát jiným.

Svět je nemocný.
A tak přijde milující, ale přísná matka.
Zastaví nás. Musí. Pro dodržení rovnováhy.

Pro horečku po zimnici.
Pro klid po neklidu.
Pro den po noci.

Připomene ženám, matkám jejich ženství.
Bolestí, když to nejde jinak.
Ztrátou, když to nejde jinak.

Jsou to ženy, matky, které vychovávají dcery a syny pro tento svět.
Jsou to ženy, matky, které mají začít být ženami v tomto dnešním světě.
Ve světě, který už ani nemá soudobou představu o tom, jak vypadá ženskost.

Figuríny s odulými rty, plastovými drápy, a umělým poprsím?
Hvězdy v luxusním outfitu na anorektickém těle?
Dámy v elegantním kostýmku, bílé košili a lodičkách?

Vytahujeme staré verze Bohyň a víl, pro které obtížně hledáme moderní podobu.

Muži nás neumějí přijímat, ženy.
Budou na nás stále zkoušet manipulativní hry jejich racionálního světa.
Synové nemocných matek, manželé nemocných žen
budou otci našich dcer.

Strach ze ztráty starého a nejistota nového nás svazuje.
Musíme najít svoji odvahu a vrátit se k sobě.
Osvobodit nejdřív sebe.
Uzdravit tu ženu v sobě a vytvořit ji nově.

Jsme příčinou i následkem.
Ale nejsou viníci a oběti.
Do tohoto dogmatu už nesmíme znovu padat.

Po nemoci přichází uzdravení.
Tělo je moudré, i svět je moudrý.
Oba se starají o rovnováhu.
Snad je vyslyšíme dřív, než to bude víc bolet.