ŽENÁM

ŽENÁM

Z poupěte se rozvíjíš do růže.
Ze své nevinnosti a zranitelnosti rosteš do krásy a omamné síly moci.
Potom začneš odkvétat a zatoužíš po věčnosti.

Tehdy v sobě objevíš svou jedinečnou esenci růže.
Vůni, která zůstane, i když se vrátíš zemi.
Vzpomínku, která hřeje i po letech odloučení.
Najdeš tu krásu ne na povrchu, ale uvnitř sebe.

Kolik trnů tě chránilo, abys mohla vyrůst.
Byla jsi tak křehká a muži plenili tvou důvěru v život.

Kolika trny jsi bodala, abys zůstala silná a plodná.
Byla jsi tak vystrašená, že jsi svou důvěru uspala sama.

Ale teď můžeš a možná jsi už dávno mohla
jen vzhlížet ke slunci...
těšit se ze svých poupat...
a užívat si svět...

Už vydechni v důvěře, že všechno je jak má být.
Už nepotřebuješ své trny k ochraně před světem.

Tvá síla už je v tobě.
Odevzdej se a dávej svou krásu.

Tvá křehkost pramení konečně z důvěry a touhy dávat.

Naplň své poslání.
Rozpusť se do dlaní toho, kdo vnímá tvou krásu.

Ať si tebou ozdobí své dny.
Ať si tebou provoní svůj svět.