ZLOBÍM SE

ZLOBÍM SE

Vidíš ty nazlobené obličeje..
Cítíš tu zlobu jak jim prosakuje z pórů..
Už víš, jak snadné je nakazit se zlobou jiných lidí..

Začneš se chránit, vzdalovat, zavírat,
když zjistíš jak marný je boj,
někomu z jeho zloby pomoct ven.

Vytvoříš si laskavý, spokojený svět,
do kterého zloba má vstup zakázán..

Ale najednou je tady..
Zlobíš se…
A ještě hůř..
Zlobíš se i proto, že se zlobíš..

Zloba ti stáhne z očí závoj pocitu vlastní dokonalosti..
Zaštěrchá tebou,
jako když kvedlačkou spojuješ bílek se žloutkem.

Přišel čas přijmout zlobu beze zloby.
Vrátit jí čestné místo ve tvých emocích.

Zlobím se, protože byly překročeny hranice…

Ať už očekávání mají ve tvém slovníku jakoukoliv nálepku,
byly překročeny hranice mého očekávání..

Každý vztah je založený na očekávání,
že budou dodržena jeho základní pravidla..
Jinak to není vztah..

Tak, jak od auta očekávám, že bude jezdit,
tak od přátelství, partnerství, zaměstnaneckého vztahu,
očekávám, že bude plnit své funkce…

A pokud od přátelství očekáváš důvěru, loajálnost, náklonost, otevřenost
a tyto kvality zmizí,
zlobíš se… nefunguje to …

Svou zlobou vystavuješ reklamační list,
aby se o narušení funkcí vztahu vědělo..

Výzva k nápravě..
Troubení na poplach..
Majáky upozorňující na limitní situaci..

Pokud se nestane nic,
co by oživilo kolabující vztah..
přestaneš se zlobit a přijmeš nová pravidla vztahu..

Dost možná dostane jiné jméno..
Místo přátel budeme známí..
Místo manželů budeme exmanželé..
Místo kolegů budeme bývalí kolegové..

Nový vztah bude mít nová, mnohem volnější pravidla
a tudíž zcela jiná očekávání..

Zlobím se..
V mém světě došlo k narušení mých hranic..

Zlobím se..
Jiskřím jak prskající kočka,
Aby ta zpráva byla zřetelná..

Čím blíž stojíš mému srdci, mé důvěře, mému bezpečí
tím víc mi na nás záleží..
tím silnější je moje emoce…

Možná je to ohňostroj na rozloučenou..
Poslední dávka energie do našeho současného vztahu..

Potom to přijmu a smířím se s tím..
Otočím se a půjdu dál..

A moje zloba bude moct zase zalézt do boudy
jako pes, co právě ochránil můj dům..
Dostane odměnu a může spát,
než ho bude zase třeba..

Ale dokud cítím ještě naději,
ukazuji se ti s důvěrou ve své lidské "nedokonalosti"
a
ZLOBÍM SE