CHCI TO JINAK

CHCI TO JINAK

Ona dělá všechno dobře.
Nejlépe jak může.
Ale on jí to kazí..
Nedělá, co by měl..
A ani neocení ji.
Naopak rozkazuje a kritizuje..

A tak to ona už nemůže vydržet
a odejde od něho..
Zase je na všechno sama,
ale je spokojenější.
Má svůj klid a nemusí se trápit tím,
že on nedělá to, co si ona myslí, že by měl..

Tohle běžně žijeme..
A možná, až to někdo napíše,
všimneme si, jak jsou ti dva stejní..

Ona má své představy a očekávání
a zlobí se, když je on nenaplňuje..

On má své představy a očekávání
a zlobí se, když je ona nenaplňuje..

A mezi nespokojenými, frustrovanými rodiči pobíhají jejich děti..
Zmatené, protože mají oba rádi, ale najednou to nemohou dávat najevo..
Protože máma by se trápila..
Protože táta by měl řeči proti mámě..
Jsem je vůbec v pořádku, když mám rád špatnou mámu nebo špatného tátu..

A na začátku to přece vypadalo tak hezky..

Dva lidé plní ideálů, snů a předsevzetí..
Jen kdyby ten druhý dělal to, co chci já..
A kdyby ten druhý nechtěl, abych dělal/a to, co chce on/a.

Co se to tedy stalo?

Vztahy jsou prostor pro naše zrání..
Každé napětí si žádá pozornost
a hledání příčiny napětí
a nejvhodnějšího způsobu komunikace.

Příčinami bývá naše lpění na ideálu, představě..
Neschopnost a neochota reagovat na situaci, jaká je.
Naše vlastní očekávání limituje nás i ostatní. Není možné nás uspokojit,
pokud nebude naplněno.
A i když bude po našem, k dokonalosti bude kousek chybět, takže další důvod pro nespokojenost..

Příčinami bývají naše zvyky a modely z našich předchozích rodin.
Vytváříme novou rodinu a její pravidla budou také nová. Hledáme harmonii pro nás..

Příčinami může být naše pýcha.
Že já to vím líp. Že já jsem vzdělanější, starší, zkušenější, šikovnější, pokročilejší.. prostě lepší než ty...

Příčinami může být náš odpor. Tohle ne, nikdy, ani trochu.. Tímto blokem zastavíme možnost jakéhokoli vývoje a druhá strana je bezmocná. Potom reaguje vztekem. Do zdi, kterou jsme postavili, buší ve snaze zeď rozbít. Náš odpor je náš vlastní blok. Partner nám ho pomáhá uvidět.

Hledání nejvhodnějšího způsobu komunikace..
Často používáme při konfliktu tyto typy komunikace:

obrana  -   útok   -  sarkasmus  -  vymizení

Následky vidíme na partnerovi. Můžeme sami posoudit, jestli to vedlo k porozumění nebo prohloubení napětí..

V první řadě je třeba si uvědomit svoji příčinu a potom být pravdivý..

A potom se snažit pochopit příčinu partnera a zjišťovat jeho pravdu.

Jak to máš ty? Řekl jsi.., rozumím tomu tedy dobře, že...? Jak jsi to myslel, když jsi řekl..?

Poznat svou pravdu není úplně snadné.

Přijmout ji, je ještě těžší.

A pomoct někomu k jeho pravdě kladením otázek, vyžaduje už určitou zralost..
Hrozí, že se začnete znovu obhajovat a vysvětlovat svá ALE...
Chce se od vás schopnost naslouchat a přijímat informace. Bez posuzování a hodnocení.

Až budou na stole informace moje a tvoje,
můžeme z nich upéct něco našeho..
Tak ať vám chutná..